4 města ve 4 dnech (Göteborg, Gdaňsk, Stockholm, Budapešť)

Dlouhé období na zemi (už skoro víc, než měsíc) a taky příjemné pracovní povinnosti mi nachystali přímo vyzývající víkendový výlet do ne zcela tradičních destinací. Cílem bylo sice doletět do Stocholmu, nicméně proč to nevzít s menší oklikou, když to je nakonec i levnější a zajímavější.

Odlet byl plánovaný v pátek ráno z Budapešti, nicméně chtěl jsem vyzkoušet komfortu Eurolines Business Class na tuto delší cestu (z Brna cca 4,5 hod.) a spojit to s příjemnou návštěvou jednoho z nejluxusnějších hotelových řetězců na světě a tak jsem se vydal do Budapešti o den dříve.

Ráno jsem se přesunul na letiště, které vypadá tak trošku opuštěně, obrovsky, přesto Ryanair i Wizzair jako nízkonákladovky odlétají z navíc vybudovaných stanů, kam je třeba i přesto, že je prosinec, přejít z vyhřáté betonové prázdné haly a čekat zde na svůj „hladolet“. Zajímavé.

Přesto ryanair nezklamal a v ceně letenky (cca 20 Kč) bylo dostatek místa na nohy díky možnosti sednout si do exit row a také poloprázdné letadlo, což dělalo celou cestu příjemnější. Navíc žádná buzerace s malým příručním zavazadlem, kterou jsem očekával na dalších 2 z celkových 4 letů s Wizzem. Byl tu můj první výlet s těmito novými pravidly pro příruční zavazadla u Wizzu, tak jsem musel hned situaci osobně prověřit a ze zvědavost s tímto zavazadlem vyrazit.

Göteburg byl v prosinci zasněžený, chladný, před Vánocema se tu chystaly trhy a lidi nakupovali jako šílení. Město jako takové neuchvátilo, ale ani nezklamalo. Typická švédská architektura, fajnoví lidé a místní ceny, jako ve Švédsku. Obrovský lodní přístav, automobilka Volvo a několik univerzit tu živí místní obyvatele, cestovní ruch apod.

Přesun do Gdaňsku další den začal se 4,5 hodinovým zpožděním, kdy jsem poprvé v životě dostal od Wizzu poukázku na jídlo. No spíš sendvič, ale lepší, než drátem do oka. Nicméně díky tomu jsem dorazil do Gdaňsku až velmi pozdě, přesun k ubytování u moře taky nebyl jen tak, takže jsem večer nestihl navštívit vůbec nic, kromě zasněžené tmavé pláže a nějaký místní obchoďák, který měl otevřeno do půlnoci, ovšem takovým stylem, že bylo vše uzavřeno a hlídáno ostrahou a otevřen byl jen jeden pult, především hádejte s čím – no s chlastem, jsme v Polsku že...

Ráno jsem si přivstal a rychle se přesunul do města, kde jsem prošel alespoň základní ulice a památky, musím říct, že centrum města je opravdu pěkné, stylem, architekturou, má prostě nějaké kouzlo a někdy se tam vrátím a prozkoumám ho více.

Kolem poledne už mi ale letělo letadlo do Stockholmu, takže bylo načase se přesunout opět na letiště a doufat, že druhý let s Wizzem už bude bez zbytečných prodlev a zpoždění. Naštěstí byl, ale stejně jako na cestě do Gdaňsku, tak i zpět do Švédska byl téměř plný a žádné exity nepřipadaly v úvahu. Nicméně velikost malých příručních zavazadel nikdo nezkoumal, a i kdyby pohledem ano, tyto zavazadla mají jít pod sedadla před pasažérem a ne do skříňky nad hlavou. Nikdo to tak ale nedělal a nikomu to ani nevadilo. Takže argumenty o rychlosti obrátky atd., které vedl Wizz, když akci zaváděl s jistotou potvrzuji jako další ze způsobů, jak z lidí vytáhnout víc peněz a nic víc.

Stockholm je v zimě pěkný, zatím jsem tu nikdy v době polární noci nebyl. A je tu fakt tma, nečekaně. Teda svítá do skoro světla někdy okolo desáté hodiny a kolem 4 odpolední už je zase skoro tma. Zajímavé a při delší době zřejmě frustrující a oprávněné období ke zvýšenému počtu násilí a sebevražd ve Švédsku. Krom pracovních povinností jsem za ten celý den, co jsem tu měl stihl projít ještě pěkné centrum města s úzkými uličkami, kde bylo opět nečekaně mnoho turistů a nakupujících na poslední chvíli před svátky. Krom toho ještě královský palác, Vasa muzeum (jen zvenku), národní muzeum, které už není zadarmo, tak jak se proklamovalo a zpět na autobus na letiště.

Odpolední let do Budapešti na závěr opět s Ryanem a večerní vánoční trhy v Budapešti s prohlídkou města a těch základních věcí, které jsou z mostu nad Dunají pěkné nasvětlené a viditelné, hezčí, než přes den. Ve 22:30 mi měl jet poslední autobus z nádraží Netplégi, nicméně nikdo nevěděl odkud. Společnost Group, která tyto autobusy provozuje denně ze Sofie do Prahy asi nemá pevné stanoviště, nikde jsem ji nenašel, tak jsem šel podle šipek ke stadionu, odkud měly odjížděť mezinárodní autobusy. Tam mě několik čekajících uklidnilo, že to odsud musí jet (jeli do Rumunska), tak jsem s nima v klidu povídal. Asi 5 minnut před plánovaným odjezdem autobusu jsem začal být mírně neklidný a poohlížet se naproti po autobusovém terminálu. Tam stál jakýsi autobus, nijak označený, tak jsem se tam šel podívat a samozřejmě, že tam měl azbukou napsáno Praga. Řidiči anglicky neuměli, rusky se domluvit dalo, nebylo moc co, hlavně, že jsme jeli. Po cestě řidiči závodníci, jedno hořící auto u svodidel dálnice, prostě nic nestandardního, normální Maďarsko. Cesta utekla jako voda, v Bratislavě jsme nakonec ani nezajížděli na Mlýnské Nivy, takže místo 5:00 ráno, kdy jsme měli do Brna přijet, jsme tam byli ve 2:30 a stihl jsem v pohodě rozjezd domů.

Těžké výlet celkově hodnotit, nicméně rozhodně to bylo příjemné předvánoční rozptýlení a na kratší časové výlety tyto města lze doporučit.

Celkové hodnocení: 7 z 10ti

Úroveň angličtiny Švédsko: 9 z 10ti

Úroveň angličtiny Polsko: 6 z 10ti