Nedívejte se na budoucnost jako neměnnou položku, však lidé pochopí, když jim půjde o život, někdy i dříve, proto počkejme, protože věci musí být horší, aby bylo opět lépe.
Zlatý standard, bublina či návrat pevné měny? (pracovní název)
Byly doby, kdy se zdálo, že peníze kryté zlatem nemůže nic ohrozit. Jenže jak se ukázalo, byla to válka, co ohrozilo toto pojetí peněz. Bez zlatého standartu se nedá udělat měna, která bude, co k čemu, však co dělat v místech, kde je zlata zoufalý nedostatek? Právě na této myšlence stálo založení částečných rezerv a ničím nekrytých peněz. Přitom nedomysleli, co se může stát. Systém, jak byl navržen neumožnoval skrývat problémy, ale zveličoval je a to tak, že se staly sebe destrukčními, jako celá společnost.
Celé to má nádech patetického nánosu, přitom by se mělo jednat o tom, jak udělat věci blíž lidem a to tak, že měna bude mít skutečnou hodnotu krytou reálnými aktivy. Jenže jakými?
Na takovou otázku existuje jediná odpověď, byla doba, kdy socialistický blok pochopil, co nyní jen tušíme, že peníze musí být kryté prací a schopností vyrábět či těžit. Tato disharmonie, která panuje dnes, kdy burza určuje hodnotu peněz musí skončit. Však socialistický blok, měl problém, jejich měna nebyla určena k volnému obchodu. Takové podmínky, které nastavili svazovali všechny aktéry a takové pojetí celý systém deklasovalo. Sice to nahradili centrálním plánováním, ale jak již víme, tímto způsobem se nedá nahradit ekonomika, jak pak vypadá vidíme již dnes na příkladu Evropské unie a bude hůř.
Lidé nepochopili, co mají chtít a stejně tak politici, co mají prosazovat a lidé se bojí, protože vidí náznaky zhroucení cen, které nabírají na obrátkách, jak klesá a bude klesat ekonomika.
Jak tedy dál? Na první dobrou se říká, budeme se snažit dát všemu co mu přísluší, což znamená dát podměty politikům o co nám běžným lidem jde. Nejde nám o spekulace, ani podporu těch co nic netvoří a jen spekulují, a to dnes nejen s cenami, ale pomalu se vším, na co jsou dotace. Protože dotace se ukázali jako spekulace pro běžné lidi. Jedna skupina spekuluje na burze a její vybraná část obírá všechny a ta druhá skupina přes dotace obírá opět všechny a obírá je tímto způsobem:
- první případ: Na první případ se podíváme takto. Nebudeme se snažit něco skrývat, máme produkt, který nikdo nechce, přesto je z politického hlediska jako jediný průchozí. Co uděláme? Uděláme dotace, které pokřiví trh a uděláme z tohoto výrobku výhodu. Myslím, o jaké výrobky jde, nemá cenu mluvit, protože je jich dnes fůra.
- Druhý případ je takový to: Na druhý pokus se naše zákony změní tak, že budou podporovat ty, co nic netvoří a budou odsouzeni k živoření pro ty, co tvoří, co lidé skutečně potřebují, protože tato politika je zhoubná, nikdo ji neprohlédne, protože nevidí do zákonů a vyhlášek této společnosti.
Jaké řešení by bylo dobré přednést společnosti? Řešením se nakonec ukáže to, že pochopíme, kde jsme, to je první úhelný kámen. Přesto jakým způsobem si to uvědomíme? Uvědomíme si to tak, že se podmínky budou zhoršovat. Na vině nebude ekonomická situace, ale politické zadání, které bude vytvářet tuto novou ekonomiku, a to se již nyní děje. Proto to půjde pomalu dolů, až lidem jednoho dne dojde, co jim ušlo po celou dobu, že bylo lépe a že nebude lépe dokud se nechopí moci. Té moci, kterou předali voleným zástupcům.
Ovšem vyvstává otázka, jak to udělat?Půjde to jediným způsobem, zavést tržní ekonomiku založenou na potřebě lidí, a ne politických zadání. Skutečná ekonomika nepotřebuje politické zadání, ale potřebuje podporu široké veřejnosti a lidé to pochopí jako pochopili v roce 1989, že ten systém, ve kterém žijí má spoustu problémů a mohl by fungovat lépe, kdy se otevřel, ne světu, ale podobným ekonomikám. Tehdy však existovalo málo povědomí, jak by měla fungovat ekonomie, většinově převládal názor, že se dá vše řídit, stejný názor převládá i dnes, a proto bude následovat úpadek.
Není všechno, co se třpytí, je zlato. Zlatem bude v této nové době umění pochopit život a dodat mu to, co potřebuje, tedy šikovné lidi, kteří vidí dál než současní lidé, budou uděleny milosti a těmito lidmi budeme pak poměřovat svět. Nemohu však říci, kdy k tomu dojde, jedno je jisté, to dno, na které si máme sáhnout je setsakramentsky daleko, proto nepočítejte s nejbližším obrácením vývoje.
Tohle je vše, co jsem chtěl říci, právě tohle jsem měl na jazyku.
J.H.
