Jediné slovo o odpuštění je slovem mým, tedy Boha, který žije ve světě jako vy. Tedy dávejte všemu, co si zaslouží podle kvítku, který roste v nás, oběma.
Odpuštění (pracovní název)
Odpuštění, co je to vlastně odpuštění? Odpuštění je poznatek duše i těla, že vše se uvede do vzájemné rovnováhy. Ta rovnováha znamená toto:
Kdo najde kvítek světa v sobě, ten nalezne i odpuštění, který není oním kvítkem, ale vším, co obsahuje.
Po takovém úvodu musí následovat vysvětlení, přeci. Odpověď je tedy taková to:Kdo nalezne odpuštění na světě, ten uzří pána světa, tedy Boha, protože odpuštění není nic jiného, než přijímání a odevzdání se jemu do náruče a jako takové má charakter osvícení daného okamžiku. Taková síla pramení z tohoto kvítku a lidé jej ctí takovým způsobem, že kvítek roste a sílí, to jak lidé jednají a jak se chovají. Tento kvítek tedy žije s nimi a je jejich součástí, aby po smrti tento květ vyrostl v novou květinu, která již nebude kvítkem, ale stromem, který obsáhne vše, co člověk za život zažil a co mu dal do vínku.
Takové schéma platí u Boha a takové schéma by mělo platit i u nás mezi lidmi. To, že chápeme kvítek jako květinu znamená, že jsme jako květiny slabé, i když krásné v tom co zastáváme, kdy květ této květiny je naším životem. Proto nečekejte na příležitost k odpuštění, ale odpouštějte právě tak jak žijete, tedy pořád, kdy jediná rovnováha je v onen kvítku, která říká toto:Kdo objeví tento kvítek v sobě jako květ světa, který obýváme, ten nalezne onen kvítek všude a nebude již jiného poznání než duše světa, která žije spolu s námi.
Děkuji Vám za pozornost a přeji Vám hodně zdaru i víry v životě.
J.H.
Celý týden v kostce
Perex: Na počátku týdne bude stát mé slovo, proti vaším slovům. Kdy budou pochopena až v neděli. Proto konejte, jak nejlépe dovedete, protože neděle a rozuzlení je daleko.
Den v týdnu, pondělí (pracovní název)
Na počátku všeho stojí vždy poznatek, který nazýváme pondělí. To že se něco rodí neznamená, že bude to krásné, ale že jako pondělí sdělí světu, co si myslím o tom všem. Proto pondělí je posvátné, protože sděluje světu, co si myslím, a přesto sdílím se světem i to co má vzniknout. Toto vzniknutí je termínem nepochopeným, je tvořeno Božskou prozřetelností v nás a my jsme prozřetelností vedeni tak, že dokážeme dát všemu co mu přísluší. Tento obraz pondělí, sděluje světu toto:
Kdo najde v pondělí poznatek světa, že vše bytuje a je, pak najde i onen poznatek v sobě, a dokáže dát všemu co mu přísluší.
Den v týdnu, úterý
S úterkem je to složitější. Co se narodilo v pondělí to nám pěkně roste, dalo by se říci. Jenže jak je to doopravdy? Doopravdy je to takto:Kdo nalezne v úterý poznatek života toho, kdo nalezne i toho, kdo nalezl. Ten bude jako Já, tedy Bohem člověka, který přes to vše, dokáže nalézt vše.
Myslím, že tato slova budou muset vysvětlit:Kdo nalezne i byť v jediný den, poznatky Boha v sobě, stane se celý týden posvátným, protože si uvědomíme sílu tohoto týdne jako života, který žijete. Toť celé.
Den v týdnu, středa
Středa je základním pilířem stvoření. Je to den, kdy se vše láme a tvoří celek tím, že se dělí. To znamená, že ve středu se člověk zastaví a řekne si:Kdo jsem není důležité, ale my bychom rádi byli, žadoní. Jenže, to vaše žadonění nemá za mák cenu. Je to přeci život, oponují a tu vstane člověk a promluví:
Kdo najde v tento den, byť jedinou věc k věření, posvětí celý týden jako život věčný.
Myslím, že tato slova budu muset vysvětlit:Na samém počátku středy vznikl názor, že středem v týdnu bude středa a to tím, že rozděluje na střed pracovní část a volno. Kdy volnem rozumíme to, že člověk je svobodný a může konat podle svého uvážení. Tato svoboda má spoustu omezení, přesto je svobodou na rozdíl běžného týdne, který říká toto:Kdo najde v týdnu jediný den, který bude jako tento, bude posvěcen, protože střed se dá nalézt všude.
Den v týdnu, čtvrtek
Pomalu se nám chýlí pracovní týden ke konci. Co je ovšem na konci? Na konci je poznaná slast, která říká, že za každou práci je zasloužená odměna. Ta odměna se formuje právě ve čtvrtek. To, jak to bývá, člověk nevědoucí si myslí, že odměna je dána souborem činností, ale tak tomu není. Není to jen soubor činností, ale i myšlenek a činů, které jako člověk vykonal. Proto ctěte čtvrtek jako posvátnost odměny za práci, kterou jste tento týden vykonali.
Den v týdnu, pátek
Na počátku pátku stála zpráva a to tato:Kdo je bytím přizpůsoben k životu více, Já, nebo ten, kdo mě poslal? Je to otázka života, která probíhá v tento den a odměna má smysl pro toho, kdo ve čtvrtek nabyl odměny odpuštění. Taková odměna je nejvyšší měrou v životě člověka, proto kyňte lidem v jejich pýše, že neznají tuto odměnu, protože to budou oni, kteří budou prosit za odpuštění.
Den v týdnu, sobota
Sobota je den, jako posvátnosti zbavený, kdy lidé si představují jako první svůj svobodný den. Tento den, ovšem není o svobodě, ale o práci, jak by lidé nepochopíc tento den jednali? Jednali by tak, že si lidé představují, že v sobotu mohu svobodně vykonat co je potřeba, tedy i zábavu. Tato zábava, má jeden problém, není zábavou, ale ponaučením. Proto lidé konejte tak, že i zábava bude vaší prací, protože tento den není posvátným.
Den v týdnu, neděle
O neděli se dá napsat, jen toto: Ponaučení týdne i soboty jako pracovního týdne vrcholí tím, že dáváme všemu co si zaslouží a co má dostat. Toto schéma se uděje v duši, v těle a lidé citliví to vnímají takto:Člověk je tu od toho, aby konal i v den sváteční, tedy byl se svým stvořitelem, který v tento den pronese slova na další celý týden a to takto:Na počátku týdne spatříš úkol, který nebudeš schopen pochopit, teprve v pátek bude dovršen, kdy v sobotu jej poznáš a v neděli bude odměnou, poznání tohoto úkolu, jako života.
Těmito slovy se s vámi loučím a přeji Vám hodně zdaru v tomto dni.
Děkuji za pozornost
J.H.
