Složité otázky jsou jednoduché tím, že lidé je pochopí. Pokud chce být pochopeno člověkem.............
Co hledám to najdu, tak zní zákon světa i Boha (pracovní název)
Bylo období, které bylo charakterizované vírou. Tato doba nebyla selankou pro nikoho. Lidé trpěli tím, že nemohli se svobodně projevit a když dostali tu příležitost na vše zapomněli a stali se lidmi hříšnými. Takto začátek jsem sice neplánoval, přesto pro ilustraci by mohl nastínit o čem se budeme bavit.
Byl jeden život, ten život nebyl životem jaký ho znáte, ale byl životem druhých. Toto krédo je naše krédo, být životem druhých, kdy lidé musí dojít na konec cesty aby našli to dostali na počátku. Počátek tak určuje i konec, co je mezi tím, je jen na nás. Opravdu, je to taková síla uvědomit si svobodu tohodle světa tím, že dostaneme právě to, čím se zabýváme. Kdo hledá svobodu nalezne svobodu, kdo hledá moudrost může nalézt moudrost. Jak to je ovšem s člověkem, co nehledá? Nehledající člověk se prodírá životem jako ve snách a to tak, že o vše zakopává, vše na něj padá a nikdo a nic mu nemůže pomoci. Proč? Protože nehledá, hledat totiž znamená vážit a to nejen mezi fyzičnem a duchovnem, ale i mezi tím kdo jsem a co nejsem. Tohle je tak důležité téma, že by stálo o hlubší rozbor.
Téma zní: kdo jsme, když ne lidé?
Toto téma bude naznačeno tím, že pochopit sám sebe se podaří jen opravdu výjimečným lidem. Tito lidé tak budou etalony kvality lidství, zbytek bude obětován na oltář nevědomosti a nebudou dávány mu klíče od stvoření. Myslím, že tento úvod byl důležitý z pohledu člověka, aby si uvědomil kdo je.
Začneme příběhem:
Žil jednou jeden a ten jeden nikdy nebyl spokojený s tím co tvořil. Přeci musím být něčím víc, zněla jeho otázka, přeci nemohu být obyčejným člověkem, přeci? Tyto otázky jej provázeli po celý život a přitom si neuvědomil, že lidství mu uniká mezi prsty. Jak to myslím? Myšleno je to tak, že člověk se neptá kdo je a kam kráčí, ale kráčí tak jako by to věděl. Tohle je základní osud člověka být tím kým nejsem a přitom jsem. Nikdo nechápe? Pochopí časem, protože čas dává hledajícím lidem rozřešení i hlubších otázek, kdo jsem. Proto na závěr uvedu jeden příklad:
Složitost příkladu mi dovoluje příměru: Je lepší být člověkem nebo zvířetem?
