Neopouštěj staré věci pro nové

Přesně tak to zpívají Svěrák s Uhlířem ve stejnojmenné písni. Řídím se tím celý život nejen u věcí, ale i vztahů, víry, hodnot. Žijeme nicméně v době, která takovému postoji moc nepřeje - všechno je snadno nahraditelné.

Znovu jsem si to připomněl díky návštěvě expozice Fatry Napajedla na vsetínském zámku, kde jsou k vidění hračky, které patřily i k mému dětství. Expozici připravilo Muzeum regionu Valašsko, jež právě slaví 100 let, a je skvělá - a taky trochu smutná.

Tyto hračky už totiž kromě muzea nikde moc k vidění nejsou. Rozbitá věc se místo opravy vyhodí a koupí se další, hlavně aby to bylo rychle. Ani rozbité vztahy už se neopravují, snadnější je vyměnit starou rodinu za novou, jak ukazují statistiky rozvodovosti.

A pokud jde o hodnoty? Vždyť i politici, kteří by měli jít příkladem, mění kabáty podle toho, ve které straně mají zrovna větší šanci uspět.

Pokrok se zastavit nedá a já jsem za to rád, protože vždy přináší i něco dobrého. Přesto věřím, že je vedle pokroku potřeba zachovávat to staré, co se v čase osvědčilo: rodinu, víru, poctivou práci, rovnou páteř.

Prostě hodnoty, o které se člověk může opřít, i když se vše ostatní zhroutí. Hodnoty, které vždy držely společnost pohromadě.