Zvláštní péče o vodovodní byznys

               O tom, že poslanecká sněmovna má spoustu poslaneckých výborů jejichž počet by se dal bez problému zredukovat není pochyb, ale žádný výbor, který by se zabýval ochranou občanů před dopady přijímaných zákonů zejména z hlediska oborových, skupinových, firemních, či monopolních zájmů neexistuje. Nedochází  ani k posouzením dopadů přijímaných zákonů z kuchyní jednotlivých ministrů z hlediska ochrany lidských práv a zájmů občanů, o čemž svědčí přijetí zákona o S-kartách a dalších zákonů.

 Současným poslaneckým šlágrem je vodovodní byznys, 

             který jsme hloupostí nám vlastní většinou všude zprivatizovali dle doporučení tatíčka Klause do rukou soukromých a často i zahraničních firem s tím, že to bude úspornější, kvalitnější a levnější, protože každá soukromá firma je lepší, než státní, či veřejná. Trochu jsme neakceptovali realitu, že každá soukromá firma chce mít zisk a ten zisk si potřebuje zvyšovat. Že ten zisk navíc si budou muset platit občané většinou privatizátorům nedošlo. Počet odběratelů vody logicky příliš neroste a tak se zvedají ceny vodného a stočného téměř všude. Nyní chtějí poslanci na přání vodárenských kmotrů přenést na občany náklady na opravy přípojek k nemovitostem a to se nejedná o žádné nízké náklady, ale o náklady, které mohou v jednotlivých případech přesahovat stovku tisíc korun, zejména pokud se musí kopat vozovka i chodník těžkou technikou. Pravděpodobně by z toho zákona ještě vyplynulo, že vodárna by následně účtovala občanům rovněž únik vody z prasklé přípojky.

Jako obvykle, ani k tomuto zákonu o vodovodnímu byznysu 

            nejsou při projednávání zákona zveřejněny zisky vodárenských firem, ani rozbory nákladů na opravy vodovodních přípojek o který si chtějí vodárenské firmy projednávaným zákonem zajistit nárůst svých zisků. Úmyslně jsou zlehčovány náklady pro občany na opravy těchto přípojek s tím, že to občany příliš nezatíží a používá se obvyklé snahy o rozbití společného odporu občanů s tím, že teď pečliví občané hradí tyto náklady na opravy i jiným občanům v ceně vodného a stočného, které bez ohledu na navržený zákon, budou vodárenské firmy stejně navyšovat.

             Skutečností je,

             že vodárenské firmy zajišťují veřejnou službu v místním monopolním postavení a jejich zisky by měly být z tohoto důvodu přísně regulovány i ze strany obcí. Rovněž není žádný důvod k změně zákona v požadovaném směru, ale naopak vodárenským firmám by měla být jasně stanovena povinnost zajišťovat veškeré opravy vodovodní sítě až k uzávěru u vstupního vodoměru umístěném před objektem, nebo v objektu s tím, že majitel objektu hradí investiční náklady na zřízení nové přípojky od hranice svého pozemku.

Vhodným řešením pro občany

            by bylo postupné převzetí, či zpětné odkoupení vodárenských firem do vlastnictví obcí. Došlo by k odbourání zisků soukromých firem a ve většině případů i k logickému snížení cen vodného a stočného pro občany. Nelze přehlédnout, že vodárenské firmy mohou v rámci zvyšování svých zisků omezovat náklady na údržbu vodovodního i kanalizačního potrubí a po využití životnosti rozvodů, přehodit rekonstrukční náklady rozvodů na příslušné obce. Zájmy občanů prezentované obcemi a zájmy soukromých vodárenských firem jsou samozřejmě rozdílné. Obcím jde o zajištění nezbytných veřejných služeb pro občany, ale firmám především o podnikatelský zisk. Nelze ani přehlédnout skutečnost, že budování vodovodní sítě je často nákladem obcí.

Vrcholem je skutečnost zveřejněná na iDnes

            ze které vyplývá, že autorem návrhu směřovaného ve prospěch vodárenského byznysu je  dlouholetý úředník ministerstva zemědělství, jehož skvělý nápad prošel přes ministra Petra Bendla, legislativní radu vlády, vládu, až do poslanecké sněmovny, kde samozřejmě, jako vládní návrh, prošel prvním čtením bez jakýchkoliv připomínek. Pokud procházejí tímto způsobem zákony, nelze se divit nedůvěře občanů vůči státu. Je nejvyšší čas, aby se vláda začala zabývat podnikáním svých úředníků, kteří se často věnují místo plnění svých pracovních úkolů, svým zájmům, nebo vedlejšímu, či rodinnému podnikání. Kolik by se ušetřilo pracovních míst ve státní správě, není třeba počítat. V tomto případě nejde o žádný politický koaliční, či opoziční zájem,

                    ale především o navýšení zisků vodárenských firem na úkor občanů!