Zakázat KSČ !!!

Poprvé jsem tento zásadní požadavek slyšel počátkem roku 1990. Nebudu jmenovat autora, ale byl to bývalý soudruh. Sklidil potlesk a stal se známou osobností. Bylo to v době, kdy už bylo jasné, že komunismus končí a že mu nehrozí žádný postih. 

     Měl jsem sakra dost důvodů před rokem 1989, nemít rád komunisty. Jako v každém režimu, rozhodovala v komunistickém totalitním systému úzká skupina komunistické elity, soustředěná v ústředním výboru, na ministerstvu vnitra a na ústředních orgánech strany. Poznal jsem soudruhy, kteří byli v KSČ, protože věřili jejich propagandistickým myšlenkám, nebo jim nic jiného nezbylo, než tam vlézt. Důvody byly různé a bylo jich mnoho. Tito lidé neměli s komunistickou minulostí nic společného. Těžko vyčítat předáku na pracovišti, který dělal za dva, že jim na členství v KSČ kývl. Obyčejní lidé v komunistickém režimu. Poznal jsem taky soudruhy, kteří byli pěkní prospěcháři a kterým partajní legitimace nahrazovala vzdělání, inteligenci, slušnost a pracovitost.  Nadlidé v komunistickém režimu. Slušní lidé a nadlidé se najdou v každém režimu.

      To bylo v době, kdy bylo potřeba něco dělat proti totalitnímu systému KSČ. Proto čest všem, kteří se otevřeně a s rizikem kriminálu, postavili proti komunistické totalitě.

      Hluboká čest všem obětem, kterým komunisti ublížili, kterým zničili život a těm, které zavraždili. Bylo jich hodně a zdaleka ne všem, se může dostat uznání. Byla to jiná doba, doba po válce, doba komunistického převratu, doba přídělových lístků na potraviny, doba, kterou různí grázlové z řad KSČ, využívali k různým nepravostem, které okoukali od fašistů v době okupace. Postihy po roce 1968 byli mnohem mírnější a opatrnější, ale přesto měli často politické dopady na celé rodiny.

      Současné výkřiky pro zákaz KSČ a vyjadřování zásadních protikomunistických postojů a názorů, mi připadá téměř stejně ubohé, jako výkřiky a postoje občanů v době komunismu, proti zločinům imperialistů. V současné době 15% voličů KSČM nemůže zásadně ovlivnit směřování této společnosti.

     Mediální propaganda a manipulace pracuje téměř stejně, jako za totalitního systému. Naše média hrabou z historie veškerou špínu, kterou  tady komunisti v rámci své revoluce napáchali a která se dá využít v rámci propagandy a manipulace. Nejdůležitější je stále opakovat, nepřestávat a masírovat občana. Ten pocit masáže, jsem už kdysi měl. Bude to trvat dalších 50 let?

     Je mi líto politiků, kteří se ještě dnes chtějí prosadit s podobnými hesly. Zdá se mi zcela neadekvátní srovnávat fašismus s komunismem a dokonce zakázat znaky a prapory dělnické třídy, které mají historické kořeny, dávno před vznikem naší KSČ. Je zcela nedůstojné demokracie, zakazovat nějaký svaz komunistické mládeže. Je věcí mládeže, aby si tvořila svoje vlastní názory na společnost a tato společnost nemá žádné právo jim zakazovat jejich názory a myšlenky, pokud je neprosazují násilím proti jiným občanům. Demokracie je soubojem názorů a pochybuji, že komunistická mládež a KSČM získá zásadní podporu ve společnosti. Pokud ano, tak není chyba v jejich ideologii, ale v této naší společnosti, která o sobě sebevědomě prohlašuje, že je nejdemokratičtější, nejsvobodnější a že neexistuje žádná lepší.

     Blíží se volby a 20 let od pádu komunistického režimu. Nemusím být prognostik. Čeká nás další mediální propaganda a manipulace až do říjnových voleb. Po 20 letech od komunismu, je strašení komunismem nesmyslem. Místo toho by jsme měli v rámci blížicích voleb řešit problémy v naší současné společnosti a strategií působení v našeho státu a našich zástupců v rámci EU. 

     Při čtení některých názorů se setkávám se zásadním nepochopením rozdílu, mezi komunismem a socialismem. Komunismus není socialismem. Komunismus pouze uplatňoval některé socialistické myšlenky, ale vzhledem ke svému totalitnímu systému jedné vládnoucí strany se nejednalo o socialismus, ale zcela zásadně o komunistický režim - komunismus. 

     Socialismus nemá totalitní charakter. Socialismus může být demokratickým a svobodným systémem. Byl to systém o který usilovala většina našich občanů, včetně pokrokových komunistů v roce 1968, před okupací sovětskými vojsky. Strach v Moskvě z demokratického socialismu byl ohromný. Nezbylo jim nic jiného, než se nám tady dočasně, navždy ubytovat.

    Je skutečností, že následně po listopadu roku 1989, naprostá většina našich občanů odmítala směřování ke kapitalistickém systému. Pravděpodobně jim socialismus bez totalitní vlády komunistů připadal mnohem přitažlivější. Z jakých důvodů? Nelze proto jen hodnotit zápory komunistického režimu, ale vyhodnotit taky klady, které přinesl občanům  při uplatňování některých socialistických myšlenek, zejména po roce 1968.

     Z druhé strany by nás mělo zajímat vyhodnocení přínosu nového kapitalistického režimu. Co přinesl občanům a naší republice za 20 let, jak se zlepšil život občanů, jejich zabezpečení a jak jsme svoji životní úroveň přiblížili k vyspělým kapitalistickým státům. Tento přístup by měl zcela logicky nahradit stále se opakující se mediální propagandu a manipulaci. Dosud nám naše media nebyla schopna v dostatečném rozsahu přiblížit analýzu životních podmínek a platných pravidel v jednotlivých státech EU a USA v porovnání s našimi životními podmínkami. Chybějí rovněž dostatečné informace o změnách životních podmínek v těchto státech. Je také potřeba nadále omezovat informace o protestech a důvodech stávek v těchto zemích, abychom nenakazili naše pracující. Co kdyby ti naši odboráři chtěli taky stávkovat?

     Rád bych také upozornil některé diskutující, že ČSSD ve skutečnosti ,neusiluje o žádný socialismus. ČSSD nutně potřebuje kapitalismus, ve kterém může za občany, ve svůj prospěch, uplatňovat svoje sociální požadavky a záměry. To samozřejmě souvisí s následným ziskem podpory občanů a podílu na státní moci. O to jde v první řadě. Ostatně současný kapitalistický systém vyhovuje naprosté většině politiků všech stran a dělají vše proto, aby se u bohatých koryt udrželi co nejdéle.

     Chtělo by to zvednout hranici vstupu stran do parlamentu z 5 na 20 %. Tak by stávající polistopadoví poslanci měli zajištěná koryta až do důchodu. Myslím, že by to naše nejvyšší právní autorita ve státě taky odsouhlasila, jako ústavě odpovídající demokratické opatření. Ostatně 5, nebo 20%, to je jedno, protože naše pidistraničky, bez vaší pomoci, těžko převýší 5%.

     Občané mají dnes oproti době komunismu velkou výhodu. Mohou si říkat téměř co chtějí. A taky jednu nevýhodu. Téměř nikdo je neposlouchá a skoro každý se musí starat především sám jen o sebe a svoji rodinu. Říkejte si tedy co chcete, beztak nic nezměníte, ani vám nikdo nepomůže.

     Za komunistů nám vládla jedna strana. Teď se nám tu 20 let ve vládě střídají dvě strany a někdy se dohodnou tak, že vládnou spolu.   

     Není už skutečně čas volit jiné neparlamentní strany?