Visegrádská čtyřka se stává nepříjemným fenoménem v Evropské unii

Evropská komise dělá vše pro to, aby V 4 rozložila a vynutila si poslušnost států V 4 na rozhodnutích Bruselu, kde politicky rozhodují staré země EU, především Německo, Francie a Itálie.

Výhrady Evropské komise k Maďarsku

jsou zaměřeny především na zákon o vysokých školách, na návrh zákona o zahraničním financování nevládních organizací, na azylový zákon, či na omezení kontrolních práv opozice.

Výhrady Evropské komise k Polsku

jsou zaměřeny především na zkoumání ohrožení právního stavu, na změny v mediální oblasti a zákony týkající se moci soudní, zejména ústavního soudu.

Zároveň Evropská komise

posunula do další fáze společné konání proti Polsku, Česku a Maďarsku pro neplnění migračních kvót. Není bez zajímavosti, že se řízení EK netýká Slovenska. Snaha o postavení Slovenska mimo společný postoj V 4 je zcela zřetelná a je jen na Slovensku, zda tyto snahy ze strany EU i EK, bude akceptovat ve svůj prospěch a v neprospěch soudržnosti států V 4.

Pokud si EU a její EK představuje,

že pod hrozbou různých sankcí, či zbavení hlasovacích práv, donutí jednotlivé státy V 4 k odchodu z V4, či si vynutí rozpad V4, tak to nevypadá na velký úspěch. Podobným stylem spíše posílí spolupráci v rámci státu V4 a vzájemnou podporu států V4 při jednání s EK, či v Radě států EU.

Je nezbytné,

aby státy V 4 se shodly a požadovaly úpravu smluvních dokumentů EU tak, aby EU a EK nemohla zasahovat do vnitřních záležitostí jednotlivých států a aby rozhodnutí EK bylo pouze doporučující, tedy nezávazné pro státy, které s rozhodnutím EU, či EK nesouhlasí. Ani jednotlivé státy USA nemusí akceptovat veškeré federální zákony a o totalitu Bruselu v rámci EU jistě nikdo nestojí. Skutečností je, že jsme vstupovali do jiné EU, než je EU po přijetí Lisabonské smlouvy. Nelze ani přehlédnout, že ze strany EU nebyla splněna podmínka stanovená presidentem Václavem Klausem, vázaná na podpis Lisabonské smlouvy.

Moc soudní

nemůže být nadřazená moci zákonodárné, ani moci výkonné. Představa, že ve státě bude rozhodovat místo vlády a parlamentu, nejvyšší soud, ústavní soud, či soudní rada, ustavená ze jmenovaných soudců je nesmyslná.  Žádná z uvedených mocí není nadřazena jiné. Moc ve státě patří lidu a lidem voleným zástupcům. Z tohoto hlediska lze považovat Polský postup za akceptovatelný v rámci demokratických principů.

Nikdo nás nemá právo nutit,

abychom přijímali Muslimské migranty a přenášeli si do naší země bezpečnostní a multikulturní problémy, které si na svém území způsobily země, jako Německo, Francie, či některé další státy EU, se kterými si nyní sami neumí poradit. Rizika plynoucí z Muslimské migrace jsou pro nás mnohem větší, zejména s ohledem na náš slabý reprodukční výhled. Nyní je zásadní udržet jednotu a vzájemnou podporu v rámci států V 4. Nejvhodnější by bylo hledat přijatelné řešení v rámci jednání zástupců EU a EK se státy V 4 s tím, že se budou respektovány základní zájmy států V 4 a zajištěno aktivní vracení migrantů do zemí jejich původu.

Nezbývá,

než znovu společně odmítnout nařízené přijímání Muslimských migrantů a především požadovat na Evropské unii změnu smluvních podmínek EU tak, aby Evropská komise neměla právo vnucovat jednotlivým státům rozhodnutí EU

pod strašákem unijních sankcí.