Velkou pompu připomínky hořící pochodně Jana Palacha, narušila další lidská pochodeň

Před sochou svatého Václava na Václavském náměstí se 18. ledna 2019 zapálil další člověk, který chtěl zemřít, jako Jan Palach. Mladá žena, která se ho pokusila, jako první uhasit, si zaslouží mimořádné uznání.  

Těch co aktivně pomáhali hořícího člověka uhasit 
bylo jen několik. Ostatní byli spíše překvapeni a nevěděli, co dělat, či jak pomoci, pouze koukali na tu hrůzu. Tragédie, protest, a možná i psychické ovlivnění neustálým mediálním adorováním činu Jana Palacha v mediích. 

Jak za starého režimu, 
nás policie ihned ujistila, že nová tragédie nemá politický motiv, ani se nejedná o společenský protest, o čemž informovaly téměř všechna media. Opravdu si někdo myslí, že Češi budou věřit tomu, že se pod sochou svatého Václava na památném místě Václavského náměstí, se zapálí občan bez toho, aby chtěl ostatním lidem něco sdělit? 

Muž, který se zapálil,
měl dle svědků u sebe dva plakáty s nápisy asi v cizím jazyce, dva křížky a reproduktor. Co bylo na těch plakátech napsáno, by jistě zajímalo všechny naše občany. Problém je v tom, že naše policie je asi neuměla přeložit a ani plakáty neukázala na kameru, aby bylo všem jasné, z jakých důvodů se muž zapálil. Zůstanou jen dohady, podezření z manipulací a obvyklá neschopnost novinářů v podobných případech.

Připomínáme si 50 výročí smutné a tragické smrti
studenta Jana Palacha, ale nelžeme si. Jan Palach stejně, jako naprostá většina národa podporovala obrodné hnutí vedené ÚV KSČ včele s Alexandrem Dubčekem a předsedou Národního shromáždění ČSSR, Josefem Smrkovským, které chtělo nastolit třetí cestu, tedy socialismus s lidskou tváří, bez cenzury a ústavní hlavní úlohy KSČ, tedy novou formu demokratického socialismu.

Jan Palach nebyl žádný antikomunista,
ani netoužil po žádném liberálním kapitalismu, ale chtěl, aby obrodný proces směrem k demokratickému socialismu pokračoval, bez ohledu na okupaci Československa. Když už to nešlo shora, tak chtěl změnu pomocí generální stávky ze zdola. 

Svojí pochodní chtěl zvrátit rostoucí letargii ve společnosti 
a zburcovat lidi proti postupnému návratu starého totalitního komunistického režimu. Pohřeb Jana Palacha byl posledním velkým a tichým protestem, který uzavřel naději národa na pokračování obrodného procesu z roku 1968. 

Většina občanů, již pochopila, 
že bez změny v Sovětském svazu nelze myšlenku třetí cesty demokratického socialismu prosadit. Přesto i v následujících letech se mnoho občanů snažilo různým způsobem bojovat za svobodu a demokracii. Sovětský svaz za svoji politickou natvrdlost následně zaplatil svým vlastním rozpadem.

Jan Palach si zaslouží úctu
za svoji odvahu a osobní otřesnou oběť ve snaze o pokračování obrodného procesu směřujícího k demokratické a svobodné socialistické budoucnosti našeho národa.  

Nebyl sám a nebyl ani poslední pochodní, před sametem i po sametu.