Současná demokracie pohledem z druhé strany!

              Všechny politické systémy ve světe jsou nyní produktem boje o moc mezi nástroji vlády. Boj může být mírový nebo ozbrojený, jako jsou konflikty tříd, sekt, kmenu, stran nebo jednotlivců. Výsledkem je vždy vítězství jednoho nástroje vlády, ať už je to jednotlivec, skupina, strana, nebo třída a porážka lidu, tj. porážka skutečné demokracie.

              Politický boj,

              jehož výsledkem je vítězství kandidáta například s 51 procenty hlasu voličů, vede k diktátorskému vládnímu orgánu, maskovanému jako falešná demokracie, protože 49 procent voličstva je ovládáno nástrojem vlády, pro který nehlasovalo, ale který jim byl vnucen. To je diktatura.

              Parlamenty

              jsou páteří tradiční demokracie v její dnešní, ve světě převládající, podobě. Parlament je falešným zastoupením lidu a parlamentní systém je scestným řešením problému demokracie. Parlament je původně zakládán, aby zastupoval lid, ale to samo o sobě je nedemokratické, protože demokracie znamená moc lidu a nikoli moc jeho zástupců.

              Pouhá existence

parlamentu znamená nepřítomnost lidu, ale skutečná demokracie existuje jedině prostřednictvím účasti lidu a nikoli prostřednictvím činnosti jeho zástupců. Parlamenty se staly právní přehradou mezi národy a výkonem moci, vylučují masy z politického života a monopolizují si svrchovanost na jejich místě. Národům je ponecháno jen falešné vnější zdání demokracie, která se projevuje stáním v dlouhých frontách při vhazování hlasovacího lístku do volební urny.

              Převládající

              současná tradiční demokracie ve světě obdaří poslance parlamentu posvátností a imunitou, jež je upírána jiným jednotlivým příslušníkům lidu. Znamená to, že se parlamenty staly prostředkem, jak pro sebe uloupit a uchvátit moc lidu.

              Jestliže však parlament

              vzejde z vítězství strany ve volbách, je to parlament strany a nikoli lidu. Zastupuje stranu a nikoli lid a výkonná moc určená parlamentem je mocí vítězné strany a nikoli lidu. Totéž platí o parlamentu, v němž každá strana má určitý počet míst, neboť členové parlamentu zastupují svou stranu a nikoli lid a moc nastolená takovou koalicí je mocí spojených stran a nikoli lidu. V takovém systému je lid obětí, na kterou se všichni vrhají, klamanou a vykořisťovanou politickými orgány, zápasícími o moc a zároveň i o získání hlasů.

              Strany ve vzájemném boji

              sahají ne-li ke zbraním, což se stává zřídka, pak k pomlouvání a zesměšňování činnosti druhé strany. Je to boj, který je nevyhnutelně veden na úkor vyšších a životních zájmu společnosti. Některé, ne-li všechny, tyto vyšší zájmy se stanou obětí mocenského boje nástrojů vlády.  

              Parlament vítězné strany

              je skutečně parlamentem strany, stejně jako výkonná moc určená tímto parlamentem, je mocí strany nad lidem. Moc strany, která by měla sloužit pro dobro všeho lidu, je ve skutečnosti rozhořčeným nepřítelem části lidu, totiž opoziční strany nebo stran a jejich stoupenců z lidu. Tak opozice není lidovou kontrolou vládnoucí strany, ale sama hledá příležitost k nahrazení vládnoucí strany.

              Podle moderní demokracie

              je zákonnou kontrolou vládnoucí strany parlament, kde většina poslanců je členy vládnoucí strany. Znamená to, že kontrola je v rukou vládnoucí strany a moc v rukou kontrolující strany. Tak se ukazuje jasně podvodnost, klamnost a neplatnost politických teorií převládajících v dnešním světe, z nichž vyvěrá současná tradiční demokracie.

                                                          Autor musí být zlikvidován!

Pozn. Drobný výběr ze "Zelené knihy".

Autor: Muammar Al-Kaddáfí, Libye