Sametová hra a poděkování …

Získali jsme 20 let nové svobody a demokracie a velká většina občanů si žije spokojeně, může se svobodně vyjadřovat a cestovat za hranice. Padl totalitní komunismus! Komu poděkovat?  

Nelze, než poděkovat Václavovi Havlovi, který ale ve své naivnosti přepokládal, že pád komunistické totality zajistí demokratické a svobodné poměry ve společnosti. Jeho některé následné kroky, nebyly vždy pozitivní, ale později, jako první z našich představitelů, si dovolil kritizovat politický i společenský vývoj a vznik hospodářských mafií.

            Nelze především opomenout uctít, památku všech obětí totalitních režimů a bojovníků za svobodu našeho národa, jejichž činů a památky si musíme jako národ skutečně vážit a chránit ji, před jakýmkoliv znevažováním !

Zda bychom měli poděkovat a tleskat našim politickým představitelům, kteří v uplynulých 20 letech, téměř zlikvidovali naší hospodářskou základnu, zprivatizovali a rozprodali i podniky, které zajišťují nezbytné služby obyvatelstvu (energie, plyn, voda, teplo, atd.) tak, že dnes jsou naši občané zcela závislí na cenové politice, těchto soukromých, nebo polostátních firem, je již na pováženou.

Zda bychom měli poděkovat našim poslancům a senátorům, kteří nás s vypětím všech svých sil, zasypali množstvím geniálních zákonů, které umožňovaly rozkrádání a tunelování bank a podniků, které dosud neochraňují naše občany před jejich okrádáním a zločinností, které přenášejí na občany stále nové povinnosti ve prospěch jednotlivých resortů, institucí, zájmových a firemních skupin, není snad, ani na uvážení.

Někdo by si mohl myslet, s velmi vysokým nadhledem, že bychom mohli poděkovat také vychytralé  komunistické elitě a STB, která před 20 lety, po velmi pečlivém vyhodnocení společenských změn po převratu v Polsku, a Maďarsku, kdy mimo jiné, s využitím zpráv zahraničních zpravodajských služeb i aktuálních analýz z prognostické ústavu zjistila, že při vhodném postupu předání vlády, jí nehrozí žádné násilné ohrožení od naštvaných občanů, ale naopak se pro ní otvírají velké možnosti osobních příjmů a rozhodla se urychlit realizaci předání moci i v našich Československých podmínkách.

            Problémem pro komunistickou elitu a STB byla skutečnost, že u nás chyběla dosti silná opoziční platforma, s kterou by bylo možné jednat o nenásilném předání vlády. Soudruzi nemohli riskovat možnost napadání komunistických představitelů. Proto museli vyprovokovat situaci, která by uspíšila vytvoření silnější a jednotné opoziční platformy, se kterou by bylo možné jednat. Odnesli to naši studenti policejní nakládačkou na Národní třídě, naštěstí bez skutečné oběti, na kterou si tenkrát zahrál člen STB, který je zavedl na Národní třídu, dle pokynů svých nadřízených soudruhů.

            Odpor ve společnosti se formoval dle očekávaní komunistů. Mezitím, byla zajištěna skartace podstatné části stranických a STB dokumentů a to i v jednotlivých podnicích. STB zpracovala seznam pozic ve státní správě, v bankovnictví a hospodářství, kam měl během předání moci směřovat kádrový výběr KSČ a STB, zejména s ohledem na nutnou výměnu kádrů tak, aby na důležitých postech stanuli, jako noví lidé, bez zjevné partajní historie.

            Tato dobře řízená hra STB probíhala bez vědomí představitelů nově vzniklého Občanského fóra, včele s Václavem Havlem. Je nesmyslem tvrdit, že převrat, byl předem dohodnut. Zástupci Občanského fóra byli zcela nevědomky vtaženi do vysoké hry, kterou inscenovala komunistická elita a STB. Začaly jednání o postupu předání vlády a moci. Pro případ neakceptovatelného vývoje pro zástupce KSČ a STB, byla připravena policie a v Praze byly na různých místech zaparkovány autobusy s milicionáři.

            Jednání o postupu předání moci probíhala ke spokojenosti obou stran. Jedinou vadou byla skutečnost, že komunisty pověřený Adamec, nezvládl svoji roli. Nakonec ho později musel nahradit komunista Čalfa, který následně získal funkci předsedy vlády. Menší komplikaci byl návrh Václava Havla, do pozice presidenta, ale Čalfa zajistil úplný souhlas komunistických poslanců. Autobusy s milicionáři, v průběhu úspěšného jednání  pro KSČ a STB, zmizely z Prahy.

            Úspěch vysoké hry převlečené elity KSČ a STB byl velmi pragmatický. KSČ si zachovala úplný vliv na nejdůležitějším ministerstvu financí a tím i v resortu bank a financí. Vlastnictví tohoto resortu zajistilo bezproblémové umístění kádrů KSČ a STB ve státním a následně soukromém sektoru, včetně financování jejich dalších aktivit v hospodářské oblasti. Postup jistil předseda vlády Čalfa a bývalí soudruzi ve funkcích ministrů financí. Nelze tedy neuvažovat o určitém podílu elity KSČ a STB, na realizaci sametové revoluce, ale nemáme za co jim děkovat ! Svoji šanci následně využili, zejména v politice i naši prognostici z prognostického ústavu AV, řízeného KSČ.

            Můžeme dále spokojeně žít a oslavovat, bez ohledu na množství nezaměstnaných, lidí na pokraji bídy a překážejících bezdomovců. To vše, než nás probudí státní bankrot a budeme muset konečně začít platit státní dluh, který nám umožňuje současnou vyšší průměrnou životní úroveň a který ve skutečnosti dosahuje téměř 200 000,- Kč na jednoho občana. Tato skutečnost naše dosavadní politické představitele, příliš nezajímá a v programech politických stran, nelze najít její řešení.

                       Kdo ty dluhy politiků bude platit, je snad všem občanům zřejmé, děkujeme!