Řecko si schválilo protektorát

Řeckou hrdost pohřbily především poslanci opozice v parlamentu. Platit nebudou Němci, ale Řekové, privatizací státních firem a řeckých ostrovů. Tanečky premiéra Alexise Triprase byly obdivuhodné, ale žádné výhody Řecku nepřinesly.

                Konečně se snad procitneme i my

                a pochopíme, že Evropská unie není žádný bratrský, solidární, či rovnostářský spolek, ale že každý stát hraje především na svou notu a tvrdě uplatňuje nacionální zájem ve prospěch svých vlastních voličů a domácích firem. Jde o tvrdý politicko-ekonomický zápas a velmi málo ohleduplný byznys. To nemohou zakrýt ani Evropské dotace.

                Nastavená pravidla EU

                s rozhodujícím vlivem Německa v Evropské komisi a v Evropském parlamentu, se silným vlivem v nadnárodním bankovním i obchodním sektoru, jsou podstatou situace, kdy Německo v EU bohatne a většina ostatních států EU se postupně zadlužuje. Slabá místní firma nemá šanci adekvátně konkurovat silné firmě s bankovním krytím a často si nemůže udržet ani svůj místní trh.

                 Nesplatitelné zadlužení Řecka

                 není jen důsledek dosavadního hospodaření politiků Řecka, ale i chování věřitelů, kteří investovali do řeckých dluhopisů i v době, kdy věděli o nezvratném ekonomickém propadu Řecka a spíše přímo počítali s jinou majetkovou náhradou od Řecka.

                 Německo názorně předvedlo,

                 jaký agresivní a bezohledný tlak na zadlužený stát a Řecké občany je spolu s EU schopné vyvinout. Zavřené banky a fronty lidí před bankomaty, ve kterých docházely peníze. Podnikatelé bez přístupu ke svým kontům, bez možnosti platit za zboží, či přijímat platby. Hospodářství v naprostém útlumu. Strach a obavy lidí z budoucnosti a obavy z uzavření bankomatů.

                 Další balík pomoci Řecku

                 v podstatě především navyšuje nesplatitelný řecký dluh. Zvýšení daní nemůže být motivačním prvkem pro růst hospodářství. Změny v důchodech a další snižování státních výdajů a platů, mohou v podstatě zajistit pouze vyrovnaný, či mírně přebytkový rozpočet, nikoliv zajistit splacení dluhů. Převážná část financí určených Řecku bude směřovat k věřitelům za hranice Řecka.

                  Nepřehlédnutelnou součástí nabídky“pomoci EU,“

                  jsou samozřejmě privatizační zájmy Německa a nejedná se pouze o privatizaci státních firem.  Privatizační fond zahrnuje i privatizaci vybraných Řeckých ostrovů, což je v podstatě neuvěřitelný mezistátní exekutorský počin. Malá země s 10 miliony občanů nemá šanci se proti této exekuci jakkoliv bránit.

                  Naši politici by měli urychleně probudit

                  bez ohledu na to zda jsme v Eurozóně, či pouze v EU a specifikovat, jaký státní majetek jsme schopni v případě požadavku na splacení našeho dluhu v odpovídající hodnotě nabídnout do privatizačního fondu našim věřitelům. Zda to bude ČEZ, Budvar, či něco jiného a popřemýšlet, kterou část území Česka, by si asi věřitelé, tedy zejména Německo, chtělo na území Česka zprivatizovat.

                  Měli bychom všem politikům,

                  měřit jejich požadovanou zásluhovost podle toho, jak se podíleli na vzniku našich dluhů a poděkovat jim za tyto dluhy v rámci ocenění jejich zásluhovosti a to se týká i poslanců a senátorů. Současný premiér Sobotka by měl daleko více omezovat státní a veřejné výdaje a během svého volebního období zahájit trvalé splácení našich vlastních dluhů. Německo a EU se s námi nebude stejně, jako s Řeckem, mazlit a stále platí,

                                          že dluhy musí uhradit i zadlužený stát!