Prodej půdy cizincům !

              Cizinci získají v květnu 2011, dle dohody uzavřené při našem vstupu do Evropské unie, oprávnění k nákupu půdy na českém území. Je tedy čas trochu se zamyslet nad hospodařením s půdou během posledních 20 let a zvážit jaké důsledky může přinést tato změna.

             Transformace družstev

             Byla první nepovedenou etapou. Většina potomků původních majitelů byla od půdy, která se jim vrátila po pádu komunistického systému, zcela odtržena. Neměli investice, vybavení, ani potřebné podmínky, či znalosti, které by jim umožnili začít hospodařit na svých pozemcích. Naprostá většina pozemků proto skončila v pronájmu družstev, které se často transformovaly do různých druhů společnosti. Protože družstva věděla o situaci majitelů byly podmínky pronájmu zcela neodpovídající možné produkci z těchto pozemků a družstva požadovala dlouhodobý pronájem, aby mohla získávat na tyto pozemky evropské dotace. Kromě toho byli majitelé dohnáni do pronájmů s ohledem na možnost jejich vyvlastnění, či vydržení ve prospěch jejich uživatelů. Někteří majitelé pozemků se dosud nedočkali, ani odpovídajících náhrad za znárodněný majetek. Situace zůstává komplikovaná a pozemky jsou často v užívání družstev, či následných firem, bez jakýchkoliv oprávnění.

             Půda je důležitý majetek.

             Je to hodnota, jak pro majitele, tak i pro stát. V současném přebytku potravin se to nemusí zdát podstatné. Nyní považujeme soběstačnost ve výrobě potravin za postradatelnou a nedůležitou. Jsme jako stát příjemcem cca 60% potravin z dovozu, či od firem v cizích rukou. Monopolizovaná výroba a obchodní řetězce jsou v držení bohatých majitelů ze západních zemí. Jedná se ohromný byznys, který svým množstvím drtí domácí výrobu a likviduje zaměstnanost zejména v nových členských zemích Evropské unie. Západní monopoly diktují často problematickou kvalitu a cenu potravin. Obchodní řetězce zajišťují vysoké příjmy a zaměstnanost ve starých zemích Evropy. Všichni víme z jakých zemí, či od jakých firem v cizích rukou, zboží nakupujeme. Tento byznys byl také základním zájmem o rozšíření Evropské unie ze strany západních zemí. Neschopná hospodářská politika našich vlád neiniciovala vznik, ani jednoho českého obchodního řetězce, pro prodej převážně českých produktů a výrobků, který by mohl v budoucnu expandovat do zahraničí.

             Soukromé hospodaření

             na zemědělské půdě je základní zemědělskou podnikatelskou činností. Místo toho, abychom toto podnikání podporovali a nabídli našim občanům prodej pozemků s dlouhodobou odloženou splatností, s pomocí dotací a odborným dohledem, k podnikání na rodinných firmách do cca 50 ha, zůstalo mnoho půdy ladem, či v majetku státu, kterému v současné době zůstává ve vlastnictví cca 7% půdy. Její využití mohlo snížit nezaměstnanost. Chybná hospodářská politika vedla k odprodeji velkého množství pozemků v několika násobném rozsahu, bez ohledu na potřebný rozvoj domácího soukromého hospodaření na zemědělské půdě. Spousta pozemků byla prodána za účelem spekulací, nebo již firmám cizinců, či přes místního zprostředkovatele. Ostatně osázení zemědělské půdy solárními panely, mluví samo o totální deformaci zemědělské politiky našich vlád.

             Hodnota půdy

             začne hrát roli až v době světových konfliktů, či přírodních katastrof, kdy se může zastavit dovoz potravin a stát ztratí schopnost zajistit potřebné množství potravin, pro svoje občany. Nastupují potravinové lístky. Peníze ztratí hodnotu a tou nejvyšší hodnotou se stanou potraviny zajišťující přežití obyvatel. Půda v rukou cizinců může být určitým problémem, protože majitel může svoje pěstební produkty vyvážet k zpracování mimo republiku a k nám se mohou vracet ve formě mnohem dražších potravinových výrobků. Ostatně, děje se to z obchodních důvodů již dnes.

            Jeden z nejdůležitějších

            aspektů hospodaření s naší půdou je odprodej pozemků v pohraničních pásmech. Jsme nepoučitelní, jako by jsme nevěděli, že jsme zemí ve středu Evropy a že každé několika generační hospodaření na půdě v oblasti pohraničí, vyvolává přirozený vztah cizince k sousední zemi, odkud pochází. Znovu připravujeme problémy pro budoucí generace. Je naprosto nezbytné, aby veškerá půda v oblasti v pohraničí byla vázána břemenem vyvlastnění pro potřeby státu a naší armády za průměrnou cenu půdy v době koupě, či poskytovaná pouze v charakteru dlouhodobého pronájmu v rozsahu několika kilometru od hranic, dle místních podmínek. Jinak můžeme již nyní v některých krajích přijít zhruba o 10% našeho pohraničního území. Není třeba strašit, ale logicky bez emocí, zvažovat konsekvence. EU nám jistě nebude bránit v omezení volného prodeje pohraničních pozemků určených pro případné výcvikové potřeby naší armády.

            Současné rozhodnutí

            vlády o změně devizového zákona, zákona o půdě a pozemkovém fondu související s odprodejem půdy cizincům lze hodnotit pozitivně, s ohledem na požadavek 36 měsíců předchozího hospodaření na půdě. Ovšem tento požadavek je nutné doplnit

                                            o ochranu pohraničních území republiky!