Nenapravitelný president ČR Miloš Zeman

Nedá pokoj a nedá pokoj.  Ani 40 let komunismu ho nenaučilo, že má z principu poslušně kývat a tleskat spolu s ostatními evropskými politiky a hlavním přítelem Evropy z bílého domu v USA.  

                  Havlovi sluníčkáři, Pražská kavárna (smetánka) setrvale protestuje,

                  ale se současným pánem Pražského hradu to zase nehne. Zcela ignoruje přetrvávající heslo novodobých politických propagandistů a komisařů z doby komunismu „Kdo nejde s námi, jde proti nám!“ a dělá dál, co uzná za správné a potřebné. Potíže s ním měli už komunisté a podle některých pravicových politických představitelů s červenými kartičkami je to nyní mnohem horší. Jejich neustálé snahy o sesazení presidenta ČR z Pražského hradu, ale končí pouze v hradním příkopu Pražského hradu, neboť ani senát nehodlá vyhovět petici přesahující 11 000 podpisů. (pro názornost srovnejme s 250 000 tisíci podpisů, které k vyhlášení referenda nyní nesmyslně požaduje Diensbier) Dá se říci, že na Prahu s milionem občanů, je podpora petice na obžalobu presidenta spíše trapná.

                  Odsun Německých obyvatel

                  na konci německé nacistické války, považuje za mnohem přijatelnější řešení, než jejich poválečné souzení za vlastizradu a spolupráci s Německými nacisty v době okupace s tím, že se to netýkalo Německých obyvatel, kteří nespolupracovali s Německými okupanty a nehlásili se k Německé nacistické říši. V podstatě potvrdil rozhodnutí presidenta ČSR Dr. Edvarda Beneše, který tímto rozhodnutím zabránil dalším neřízeným pomstám a excesům vůči nenáviděným Německým okupantům, kteří mají na svědomí vraždy a smrt mnoha našich spoluobčanů.

                   Nestraší ruským nebezpečím z východu,

                   nepodporuje sankce, snaží se udržovat s Ruskem přátelské vztahy a rozvíjet hospodářskou spolupráci. Je si vědom skutečnosti, že nepoměrně největší tíhu ztrát na osvobození Československa nesla Rudá armáda s tím, že nesnižuje podíl Amerických a Rumunských vojsk na osvobození Československa. Z jeho rukou obdrželi vyznamenání účastníci války na východní i západní válečné frontě.

                   Nesouhlasí s přijímáním uprchlíků

                   a považuje pomoc v místě jejich domovů, popřípadě v okolních zemích Středního východu, jako mnohem vhodnější a přijatelnější s tím, že je potřeba pro ně zajistit životní a bezpečnostní podmínky, které by je nenutili k útěku do Evropy.

                    Rozhodl se letět do komunistické Číny

                    na oslavy související s ukončením II. Světové války, která si vyžádala v souvislosti s Japonskou agresí, přes 10 milionů obětí na straně Číny a to bez ohledu na snahu některých našich i evropských politiků, snažících se o bojkot těchto oslav v komunistické zemi, samozřejmě i s ohledem na současné rozpory mezi Japonskem a Čínou. Vypadá to tak, že náš president upřednostňuje obnovu přátelských a obchodních vztahů s komunistickou Čínou, před ostudou, jakou předvedli předchozí politici v našich vztazích s bývalou velmi přátelskou Kubou, kam se nyní tlačí politici a obchodníci z mnoha Evropských států i z USA.

                    Drzost našeho presidenta

                    překračuje dle sluníčkářů, Pražské kavárny (smetánky) a některých představitelů pravicových stran přijatelné meze tak, že se tito naši zásadoví spoluobčané cítí v Evropě, jako exoti. Jejich problémem je, zda skutečně nejsou exoti nejen v Evropě, ale i v naší společnosti. Lze jen konstatovat, že díky přímé volbě máme na Pražském hradě presidenta, který se snaží prosazovat především

                                                 zájmy občanů a České republiky.