Demokracii na špíně, rozkrádání a zlodějně, nepostavíš !

Není demokracie, jako demokracie. U nás je špinavá demokracie. Rvačka o moc, bezohlednost, hrubost, slibování i strašení občanů a to vše bez jakýchkoliv vizí sledujících budoucnost Českého národa. Kdo má moc prosazuje své zájmy a zisky, bez ohledu na ostatní. Nehledí na chudé, slabé, či ztracené. Chybí pocit bratrství, rovnosti, vlastenectví. Chybí úcta předkům, pokora před národem a jeho nelehkou historií.

                Vše co bylo, bylo špatné.

                Teď vládneme my ! Moc znamená přístup k bohatství a majetku. Bohatství, protekce a úplatky jsou cestou k osobní budoucnosti. Urvi co můžeš a nekoukej vlevo, ani vpravo. Nacpi se sám, dej kamarádům, příbuzným i přátelům. Krade soused, známý, spolustraník, proč bys nekradl taky ? Za komunismu kradli téměř všichni. Kradlo se odshora, či zezdola, zkrátka ze všech stran. Nikde nic nechybělo. Dnes to sice chybí, ale nikdo to už ani nehledá. Brodíme se tady ve špíně.

                Komunismus skončil,

                Privatizovalo se, kradlo, přeplácelo. Úplatky lítaly ze všech stran. Platy si státní oligarchové, poslanci, funkcionáři, soudci i úředníci přidělovali sami a přitom vůbec nešetřili. Nebylo proč. Peněz bylo na rozdávání. Rozebrat, rozkrást a zprivatizovat takový balík státního majetku, nebylo nic jednoduchého. Transformační náklady rostly do stovek miliard a dodnes se u nás nenašel ekonom, který by to byl schopný vyúčtovat.

                Nebylo proč účtovat.

                Moc z toho státního majetku nezbylo a nebyl tu nikdo, kdo by to účtování chtěl vidět. Vykulený národ ještě tleskal. I president by mohl vyprávět. Banky vykradené přesto, že tam seděla komunisty schválená elita. Fabriky v úpadku a zařízení ve šrotu. Noví skvělí manažéři podniků i původem z STB, dostávali vysoká ocenění.

                Zvykli si na vysoký standart.

                Státní majetek téměř zmizel. Tak se jede na dluh. Financujeme ze svých daní přeplacené státní oligarchy, přetloustlou státní byrokracii, neefektivní veřejnou správu, státní, krajské, obecní podniky a přeplněné instituce. Nejde jen o předražené státní zakázky, přátelské grandy a dotace, ale ze státního rozpočtu živíme spoustu soukromých firem a podnikatelů na plnění zakázek, které mohou zajišťovat státní i veřejné instituce, či líná a neschopná byrokracie. Daně nestačí. Státní dluh stále narůstá.

                Není kdo by tu špínu vyčistil.

                Slušní podnikatelé, kteří poctivě bohatnou, jsou uráženi a řazeni mezi ty, kteří tu špínu, rozkrádání a zlodějnu způsobili a udělali. Nelze se divit, že mezi občany vládne nedůvěra, zloba, nenávist, kritika a odpor. Občané se začínají probouzet z krásného snu do špinavé reality. Poctiví pracovníci, živnostníci, ani podnikatelé nechtějí tu špínu, ani dluhy platit! Tady nejde o politickou, ale o reálnou odpovědnost poslanců a politiků. K té špíně a osobní odpovědnosti, se nikdo z nich nehlásí.

                Musí přijít zcela nová politika.

                Politika postavená na slušnosti, otevřenosti, pravdě a poctivosti. Politika postavená na bratrství, rovnosti a skutečné demokracii. Politika postavená na vlastenectví, vzájemné pomoci a na poctivé práci. Politika, která konečně vyúčtuje transformaci, vymete špínu, rozkrádání a zlodějnu. Politika, která vytvoří z naší země skutečnou vlast a domov pro všechny naše občany.   

                                       Teprve potom budeme mít demokracii !