Církevní restituce – církevní tunel, nebo Boží trest na nevěřící Čechy a Moravany?

Žádné Boží odpuštění nepřijde – budete platit jak mourovatí, ať jste nevěřící, či věřící. Ostatně je úplně jedno, čemu věříte, jestli věštícím čarodějnicím, církevním knězům, či některým léčitelům. Všichni chtějí jediné – peníze.   

Stačí, když si zvolíte svatoušky

do poslanecké sněmovny a hned máte církevní kapličku v poslanecké sněmovně. Zkrátka zájmy i úzké skupiny dokáží prosadit nemožné, natož takovou maličkost, jako jsou církevní restituce. Ostatně pokud by jste příště zvolili do poslanecké sněmovny více hasičů najednou, tak by jsme v poslanecké sněmovně možná mohli mít i malou hasičárnu. Někteří poslanci ke své vysilující práci se asi potřebují uklidnit ve svém známém prostředí, nejen posílit v poslanecké kantýně.

Je téměř jisté, že ten svatý Bůh na nebesích

by se taky připojil k těm restitucím, pokud by mu křesťanská církev slíbila nějaký ten podíl, alespoň tak velký, jako dostalo těch cca šest církví, které před rokem 1989 ani neexistovaly.

Provokovat svatoušky nějakým zdaněním restitucí

je zcela necitlivé s ohledem na snahu katolické církve rozšiřovat své všestranné působení v rámci charitativních a sociálních služeb, domovů pro seniory a zejména v oblasti rozšiřování církevního školství. Představa, že to činí církev ze svých prostředků je mimo realitu. Platíme to my, tedy stát. Kolik platí klienti a kolik přispívá stát v dotacích, nebo grantech, není příliš známo, ale v tom charitativním a sociálním oboru podnikají také další podnikatelské subjekty i některé neziskovky a možná odvádí i daně.

„Miluj svého bližního, jako sám sebe,“

je tak krásné heslo, které používají také jiné náboženské organizace, či neziskovky i někteří pečovatelsky ochotní lidé. Ona ta péče o ty opuštěné a občas finančně slušně zajištěné seniory přináší někdy i vděk v jejich darech, či závětích, pokud některým těm zvlášť citlivým pečovatelům se nepodaří obrat ty seniory o část majetku ještě dříve, což je, ale určitě pouze nedůvodná pomluva charitativní péče.

Představa církví po získání restitucí

je zcela jednoduchá. Téměř nic se téměř nezmění. Jejich církevní školství bude financovat Ministerstvo školství, údržbu církevních památek a kostelů Ministerstvo kultury a jejich charitativní, sociální a zdravotní služby Ministerstvo práce a sociálních věci a Ministerstvo zdravotnictví. O tom, že budou pokračovat různé církevní sbírky, žádosti o dary, granty a dotace, fungovat dál, o tom není pochyb. Že by v rámci dosud získaných peněz a své Božské lásky, pečovaly církve a náboženské společnosti v zimě, alespoň o pravidelné jídlo a noclehy pro naše bezdomovce, příliš nesvědčí ani umrzlí bezdomovci. Armáda spásy to sama nezvládne.

Vyřešit to musí zcela nový zákon o církvích,

a náboženských společnostech zahrnující způsob zacházení s církevním majetkem, který patří věřícím, způsob financování církví jejich věřícími a těmi, kteří chtějí určité církve podpořit, který by umožňoval svobodné působení církví a náboženských společností, ale pouze za předpokladu, že budou dodržovat zákony ČR a Lidská práva. Pokud by některé církve porušovaly tyto zákony a propagovaly myšlenky, které jsou v rozporu s těmito zákony, musí mít stát právo jejich činnost omezit, či rovnou zakázat a vyvlastnit jejich majetek.

V rámci nového zákona je také třeba

posoudit zda je přípustná možnost financování církví a náboženských společností, působících na našem území ze zahraničních zdrojů a stanovit rozsah kontroly státu nad církvemi a náboženskými společnostmi, včetně finanční kontroly. Není pochyb, že zásadní problém s našimi zákony budou mít islámské církve, ale třeba i katolická církev pokud by chtěla na našem území propagovat, či praktikovat exorcismus.

Bůh za to nemůže, ale ty církevní restituce vypadají stále víc, jako pouhý tunel.