Nedávno jsem na "FEJSBŮKU" vedl dialog s jedním ze svých bývalých spolužáků z vejšky. Na svůj WALL postnul obrázek hlásající: "Chcete zničit svým dětem život? Volte ODS." "Představil jsem si, jaký by byl pro mou budoucí rodinu rozdíl, zda-li budou za otěžemi sedět pravičáci nebo socani." Rozdíly by to byly, nicméně nic, co by znatelně ovlivnilo můj život nebo dokonce zničilo budoucnost mých dětí. A tak jsem se zeptal a žasl ... a žasl ... a žasl ...
Následovala litanie hořekující nad vším od rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými přes snahu o znemožnění rovného přístupu ke vzdělání po likvidaci neziskového sektoru a neférového zdravotnictví.
"Opasek si už nemám kam utáhnout, děsím se každé složenky za energie, protože je na ni pokaždé nedoplatek, o vlastním bydlení si můžu nechat zdát, ač VŠ, tak se třesu i o tu mizernou práci, co (občas) mám, noviny už radši nečtu, neboť se mi většinou chce zvracet. A to jsem vzdělaný, mladý, relativně zdravý a s fungující rodinnou solidaritou."
Jako národ mají Češi plno obdivuhodných vlastností. Kupříkladu jsou velice kreativní a dokaží myslet mimo zaběhnuté koleje. Ne nadarmo jsou dvě největší antivirové společnosti naším výtvorem. Ne nadarmo byla "nejtajemnější kniha světa", Vojnychův manuskript, nedávno vydána v Česku. Na tomto podivuhodném dílku z raného 15. století od neznámého autora si vylámali zuby nejlepší lamači šifer světa, mimo jiné borci, kteří rozluštili německou ENIGMU a japonský PURPLE. Bezúspěšně. Obdobně narazily dnešní superpočítače. Švejkovití Češi se zdají být pomyslným posledním resortem. Když to neprolomíme my, tak nikdo!
Na jiné vlastnosti už tak hrdí být nemůžeme. Cizince žijící v Česku obvykle zaráží, proč si pořád na vše tak rádi stěžujeme. Mnohdy na věci hledíme v mnohem horším světle než odpovídá realitě. Politika. Ekonomika. Zdravotnictví. Rádi kybicujeme nad pivem, jak to stojí za ho*no. A stejné ho*no děláme pro to, abychom něco změnili...
Můj ex spolužák se oháněl tím, že on má VŠ vzdělání a přitom si stejně slušně nevydělá. Vystudovali jsme oba management na výborné, na praxi orientované škole, NEWTON COLLEGE. Skvělá škola, ale přece nemůže nikdo čekat, že nějaká instituce sama o sobě, bez vlastní silné iniciativy a snahy mi zajistí slušnou budoucnost? Možná, pokud máte IVY LEAGUE školu a protekční rodinku ;-)
Musím říci, že většina mých dalších ex spolužáků si opasky rozhodně utahovat nemusí. Po třech letech po škole má málokdo z nás méně než průměrnou mzdu, spíše její násobky. Naše cesty byly přitom různé.
Já s přítelkyní založil společnost podnikající ve vzdělávání a komunitním byznysu, AVIETTE. Další spolužák je bankovní expert na finanční kriminalitu. Další dělá úvěy v HOMECREDIT a do toho provozuje obchod se sýry .. další rozjeli byznys s realitami.
Přemýšlel jsem, co nás spojuje a zároveň odlišuje od "opaskových utahovačů".
Bohatí rodiče? Nikoliv, ne všichni měli to štěstí, někteří vinnou tragického osudu dokonce něměli žádné.
Štěstí? Těžko, kamarád z PPFky byl headhuntován 2 roky poté, co se do předchozí práce dostal po náročném čtyřkolovém výběráku.
Fakt, že jsme se rozhodli odložit rodinné závazky? Hardly so, další spolužák s úspěšnou vlastnoručně vybudovanou firmou prodávající dentální produkty začal "tatínkovat během druháku" v pouhých dvaceti.
Vězí to v něčem jiném. V prvním případě nepřiřazujeme vlastnímu neúspěchu externí příčiny. Nedávno jsem v jednom side projektu přišel o sto tisíc. Může za to stát? ODS? Zkorumpovaní politici? Ne, může za to moje vlastní blbost, lehkomyslnost a nerozvážnost. Mohl jsem si užít dvě krásné dovolené, teď budu sedět doma na zadku. A příště podobnou pitomost znova neudělám. (doufám)
Dále je tu přístup k práci. Člověk, který žije v tom, že si odmaká každý den osmičku a "má padla", popřípadě v pátek vyráží na chalupu už lehce po obědě, si nemá nač stěžovat. První dva roky jsem makal sedm dní v týdnu, teď už jen šest. Dopoledne jsem manažer, odpoledne lektor a po večerech se ze mě stává konzultant. S korporáty se dá konzultovat v lidských hodinách, ale pokud dělám consulting pro prezentace studentů nebo jejich školní assignmenty, od jedenácti do jedné je ráno je oblíbeny časový slot. Je to však dobrá tisícovka navíc. A když tohle člověk udělá desetkrát do měsíce, má už něco navíc "na kafe."
Tento klíčový přístup přitom naprosto nesouvisí se vzděláním a odbnorností práce. Ačkoliv si sám brousím zuby na Ph.D a po třicítce plánuji vystudovat další vejšku - psychologii - dělám to pro svou radost a duševní rozvoj, ne pro uplatnění. Schopný člověk si dokáže dobře vydělat i s učňákem. Odvolávat se na tituly je poseroutkovství.
Ve firmě nám uklízí mladá paní, která normálně pracuje jako poštačka. Po večerech navíc uklízí na SAPE v několika firmách. Za nějakých dvacet hodin měsíčně jí platíme dvě tisícovky. Uklidí takhle v pěti firmách a má další plat navíc. Nesmírně si této paní vážím, nestěžuje si, že se má špatně, ale proaktivně dělá něco, aby se špatně neměla.
V Brně znám dva kluky, kteří před 15 lety otevřeli ve sklepení školky "sídlištní posilovnu". Vytvořili poctivou přátelskou, až rodinnou, atmosféru a lidi, co tam chodili před 15 lety tam chodí doteď. Oba si za tu dobu postavili pěkné rodinné domky a jezdí v pořádných bouracích. Dále sami makají v posilce s plným nasazením a i proto se k nim lidé rádi vrací. Žádné tituly k tomu nepotřebují. Stačí vášeň, zápal a píle.
Jestli tohle můj ex spolužák jednoho dne pochopí, ekonomicky se bude mít rozhodně lépe. Pokud bude dále spílat nad korupčními politiky, moc si nepomůže. Je lehčí změnit sebe, než-li systém.
