Tichá bolest aneb tož tak na světě

"Píšu, co si myslím, a myslím si, co chcu. Dělej to též tak. O čem víš, že je správné, dělej podle sebe. Nenechávej si nic diktovat. Už nemám sílu ani místo na psaní, ale je tady na těch stránkách všecko, co jsem chtěl..."

Ne to nejsou moje slova i když jsou hodně podobná tomu, co mám napsáno v perexu svého blogu. 

Jsou to poslední slova Rudolfa Hrušínského z filmu "Tichá bolest", který jsem viděl poprvé až teprve před pár dny. Ze záznamu na O2TV. 

 Narazil jsem na něj vyloženě náhodou, když jsem si pustil televizi a vidím nahého Langmajera s nějakou nahou ženskou jak leze do tanku se slovy "Jdu budovat socialismus". To mne zaujalo natolik, že jsem zmáčkl knoflík nahrávání, že si to někdy pustím, abych zjistil vocovůbecgou. 

Po pár dnech jsem se dostal k tomu, abych se podíval na ČSFD a nevěřil jsem svým očím. Tento film z roku 1990 má neuvěřitelných 85%. A bylo rozhodnuto. To musím vidět, hned. A o programu na nedělní večer bylo rozhodnuto.

Jak je možné, že tak skvělý film jsem nikdy neviděl?  Asi to bude tím, že televizní stanice pořád dokola opakují Černé barony nebo Tankový prapor. Což je ale velká škoda. Nicméně možná to je i záměr, protože se to asi moc nehodí do současné doby a divák se přece jen chce bavit a ne přemýšlet o tom, jací jsme byli a jak to vlastně tenkrát opravdu bylo. Je tak trochu trezorový, protože Jankův děda v něm pronáší moudra, která lidé nechtějí slyšet.

Film byl natočen ještě před vznikem výše uvedených filmů a podle mého názoru je mnohem, mnohem lepší a taky mnohem hlubší. A tudíž i smutnější. Protože je ze života a život není žádná pr..l. Raději jsem to vytečkoval, protože si nejsem jist, jestli by mi to slovo tady prošlo. 

Pokud jste však film neviděli, lze ho přehrát do 2.9. tady Tichá bolest - iVysílání | Česká televize (ceskatelevize.cz). Vřele doporučuji, ale pozor. Není to žádná komedie

PS A docela by mne zajímalo, kdo z čtenářů film někdy viděl, a jak se vám osobně film líbil.