Volit, ale po česku

Amerika má nového prezidenta. Volby v USA - na první pohled hlavně politická událost, která mohla a také změnila spoustu věcí. Někdo je překvapený, někdo zklamaný, někdo si zase všiml, že v USA je méně ,,konzervativních bělochů", tedy republikánů volících Romneyho. Ať jsou následky voleb jakékoli, jméno prezidenta zůstává stejné. Nám středoevropanům to může připadat jako zbytečný humbuk. A právem.

Je jasné, že naše povahy, měřítka, zvyklosti, kultura a řada dalších věcí jsou na míle vzdálené americkému vnímání jako takovému. Zpráva o amerických volbách, kterou jsme si přečetl v metru, když jsme jeli ráno do práce, nebo na novinkách v práci, nám mohla přijít jako ta větší zpráva ze zahraničí.

Volby jako takové prostě ,,tolik neberem", i když nás přímá volba čeká poprvé, tak k Američanům budeme mít stejně daleko. Je to snad špatně? Od revoluce jsme tu měli dost vlád na to, abychom přišli o veškeré iluze o tom, že náš hlas něco znamená. Na druhou stranu jsme měli velmi málo vlád na to, abychom vůbec různé seskupení vlád vyzkoušeli. Přesto lze z volební účasti vypozorovat, že nás volby nelákají, nezajímají nás. Ti, kdo volí, mají jasno, chtějí změnu. Druzí jsou znechuceni a nejít k volbám je i tak vyjádření názoru. Přesto si říkám, co je důležitějšího než se aktivně zapojit do volení někoho, kdo bude určitou měrou rozhodovat o chodu státu, ve kterém žijeme? Jako kdyby ze mě mluvil Američan. V USA se o volbách baví u večeře, volební transparenty si dávají na auta, domy - to je v Česku naprosto nepředstavitelné. A přesto, že z Česka nechci mít Ameriku za žádnou cenu, volit bychom měli.