To, že v panelácích žijí jen chudí, je jen další mýtus

Říká koordinátorka projektu „Paneláci“ Mgr. Michaela Vojtková ze sociologického ústavu, která v rozhovoru vysvětluje problematiku projektu a upozorňuje na nežádoucí postoj většiny populace ve vztahu k panelovým domům.  

Jindřich Oukropec

Na čem aktuálně pracujete v rámci projektu „Paneláci“?
V současné době hledáme partnera pro zajímavou věc, tou je výroba modelu panelového sídliště, který by byl prostředkem pro venkovní výstavy v jednotlivých krajích. Představujeme si betonovou konstrukci, která přiláká návštěvníky, nebo někoho, kdo půjde kolem a to téma ho zaujme. Chystáme se také na výstavu ve středočeském kraji, dále v Hradci Králové a Pardubicích.

Na webových stránkách máte uvedeno, že tuto problematiku chcete dostat do všech stupňů vzdělávání. Chtěli byste tedy nějakým způsobem pozměnit rámcový vzdělávací program nebo se dostat do osnov nějakého předmětu?
Myslím si, že to se nám asi nepodaří. Vzdělávací osnovy jsou v některých oblastech dost volné a záleží na daném učiteli, jaké téma a způsob výuky zvolí. Rádi bychom vytvořili vzdělávací programy, které by si středoškolští učitelé mohli stáhnout. V rámci toho budou i hry, které by měly zábavnou formou vzbudit ve studentech touhu po tom se něco nového dozvědět. Budeme oslovovat školy podle regionu, kde se bude konat aktuální výstava. Chceme, aby nám středoškoláci například fotili to, co si představí pod pojmem ,,panelák“, pak z toho můžeme vytvořit výstavu. Uvažujeme, že pro náš projekt použijeme i film Věry Chytilové ,,Panelstory“, který dokonale reflektuje období výstavby sídlišť. Ideální by bylo, kdyby se pro projekt nadchli sami učitelé, kteří by posléze o problematice diskutovali se studentu. V České republice žije třetina obyvatel v panelových domech, téma by tedy mělo být blízké.

Jak by se podle vás měl změnit pohled lidí na paneláky a panelová sídliště obecně po úplném skončení projektu?
To je strašně těžké, my ze Sociologického ústavu AV ČR vydáváme každoročně obrovské množství dat, se kterými by veřejní činitelé měli pracovat. Snažíme se informovat společnost o jejích fenoménech a navádět jí správnou cestou, jenže to se nedá změřit. Je to otázka několika desítek let, než se zjistí, jak společnost zareagovala. A s projektem ,,Paneláci“ je to stejné, my nemůžeme změnit postoj lidí. Naše výsledky můžeme komunikovat skrz média a upozorňovat na některá fakta a mýty. Zejména se jedná o getoizaci nebo tvrzení, že v panelácích žijí jen lidé z nižší sociální třídy. V televizi se neustále ukazuje spojitost mezi kriminalitou s tímto způsobem bydlení, což ve výsledku způsobuje anti romské postoje a nálady. V panelácích žijí ale i lidé z vyšších vrstev a navíc ve srovnání s Paříží, New Yorkem nebo jinými velkými metropolemi, jsme na tom pořád velmi dobře. A to je věc, kterou vědci vědí a snaží se jí dostat ven tak, aby zamezila šíření protiromských postojů.

Takže se snažíte poupravit mediální obraz?
Já si spíš myslím, že je to o formě komunikace s žurnalisty. Ústavy vydávají spoustu knih, monografiích a odborných článků, které jsou velmi těžké na pochopení. Novináři rozhodně nejsou hloupí, ale nemají čas na to, aby si přečetli několikaset stránkovou publikaci. Chybí zde ten mezičlánek, který svým způsobem dobře zaplňují tiskové zprávy, ze kterých si novináři mohou něco vybrat. Ale tento projekt je zaměřen na širokou osvětu a my potřebujeme komunikovat srozumitelně tak, aby to pochopil každý. Chceme tak proniknout přes rádia, televize a tisk ideálně ke všem obyvatelům. Rádi bychom také využili umělce, kteří se zaobírají touto tématikou.

Na Facebooku komunikujete s veřejností pomocí dobových fotografií, kde je získáváte?
Spolupracujeme s fotografem Jaromírem Čejkou, který v dřívějších dobách fotil panelová sídliště. Máme dokonce i pohlednice od Pavla Vančáta, na kterých si lidé mohou vybavit to, jak jejich sídliště dříve vypadala. Někteří fanoušci nám dokonce sami posílají jejich fotky a my to využíváme ke komunikaci na Facebooku.

Píšete, že vás zajímá i sociální dopad paneláků na životy lidí, budete tedy zkoumat přímo i samotné obyvatele panelových sídlišť?
My bychom rádi, ale problém je, že tento výzkum je nesmírně drahý. Projekt ,,Paneláci“ nebyl napsán tak, aby se dělalo velké výběrové šetření. Nicméně počítáme s tím, že povedeme rozhovory s architekty, kteří sami ty sídliště projektovali. Chceme taky získat zpětnou vazbu od družstev nebo společenství vlastníků. Jsou to ale jen případové studie, na šetření, ze kterého by vyšla data zobecnitelná na celou populaci, na to nemáme peníze. V současné době probíhá výzkum s názvem ,,Postoje k bydlení“, který provádí Sociologický ústav AV ČR, a z toho budeme také čerpat.