Odpustil jsem Rusákům

Při svém pobytu ve Spolkové republice potkávám řadu lidí. Němci jsou slušní, ale odměření,  bez emocí. A asi s nimi dlouho nebude žádná legrace. Podotýkám, že mám přátelé v Bavorsku a s těmi sranda je, ale i to byl dlouhodobý proces.

Druhou nejpočetnější skupinou obyvatel budou určitě občané bývalého Sovětského Svazu, pro mě prostě Rusáci. V Německu jich už žije něco kolem  4 milionů a tak jsou určitě nepřehlédnutelní.

Kontakt s nimi byl srdečný a pro mě dost překvapivý, jak zjistili, že jsem Čech, opatrně mě oslovili a hned v úvodu jsem se dozvěděl, že jsme největší bratři.

Вам не попробовать водки выпить со мной? Tuto větu znám a konečně jsem se devět let učil rusky a až v Německu je to k něčemu dobré.   да odvětil jsem a byl uveden do sklepa, kde ten obřad měl proběhnout. Vykání už bylo dávno za námi a my zasedli ke stolu. Vodka, polský salám, naložená rajčata, to byla naše hostina. A víš, že jsem byl dva roky v Československu? Trochu mě polilo horko ze zlého tušení, zeptal jsem se kdy a tušení se potvrdilo.1968 a moc se ti omlouvám, nevěděl jsem kde jsem,  velitelé nám řekli, že jdeme bránit revoluci. My vojáci jsme s tím později nesouhlasili, ale za porušení kázně byla hned kulka. Rozhodli to ti tam nahoře a my museli poslouchat. Nejdřív jsem cítil hněv a vzpomněl si na těch více jak dvacet let pomoci. Ale pak mě hněv opustil a já pochopil, že odpouštět je lidské, že ten chlapík je tu zrovna tak sám, jako já a dobře, že tu je, můžeme pokecat a popít. Vypili jsme vodku,  plkali úplně o všem a opilecky si vzájemně polichotili. Odcházel jsem domů s pocitem, že jsem Rusákům odpustil.