Jak jsem se stal ekonomickým emigrantem

Toto je vzkaz všem, kteří mají plnou hubu řečí, jak se máme dobře, nakupujeme plné koše potravin a máme tučná konta v bance. A navíc jsme prožrali peníze. To už je drzost prvního stupně a řekl bych dráždění hada bosou nohou. Zřejmě zkouška, co ještě národ vydrží. Domnívám se, že nevydrží už nic a špatné hospodaření dostalo spoustu lidí na dno.

Mám střední vzdělání, jsem stavař a deset let jsem pracoval v politice na komunální úrovni. Nekradl jsem a tak mám čisté svědomí. Po prohraných volbách jsem se vrhnul do hledání práce s elánem a s myšlenkou, že kdo chce práci si najde. Blbost! Jsem ve věku, kdy jsem nezaměstnatelný a po dvou letech stovek výběrových řízení jsem pochopil, že je to pro mě konečná.

Nicméně každý máme nějaké povinné platby a já jsem vždy vše řádně platil. Začal jsem se dostávat do pozice dlužníka a bylo nutné hledat radikální řešení,

Jen pro úplnost, dvě zaměstnání jsem měl, v prvním mi zůstali dlužit 450.000,- na výplatách a v druhém 30.000,-. To už se opravdu těžko rozdýchává a při rychlosti našich soudů jsou prachy v prachu.

Řešení radikální, které sice bolí, ale funguje je odchod z Česka. A tak jsem se stal ekonomickým emigrantem a nejsem na to hrdý. Nicméně pokud člověk nechce zavítat mezi bezdomovce, je to asi jediné řešení. Jsem již třetí měsíc ve Spolkové republice, v listopadu začnu brát podporu a po absolvování integračního kurzu dostanu práci. Nechci nic víc, než žít jako člověk a to v Česku už bohužel nejde. Neemigroval jsem za komunistů, neb jsem  věřil, že se to jednou obrátí. Stalo se a já byl také na Václaváku a zvonil klíči. Teď jsem rozčarovaný a jen s úžasem sleduji, jak je možné rozkrást republiku. Jaké je jiné vysvětlení pro současný stav.

Jednou se vrátím, ale až v té době, kdy se na mě nebude zubit z televizní obrazovky svoloč jako Kalousek a další a nebude mě kárat, že jsem vše prožral a co bych tedy chtěl.

Smutné je, že ve Spolkové republice věci fungují a tak lze srovnávat. Vzpomínám na slova mého dědy, když v osmdesátých letech navštívil prvně Německo. Jeho první slova byla, prohráli válku a mají se lépe. To se bohužel za více jak dvacet let vůbec nezměnilo.