- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Mám střední vzdělání, jsem stavař a deset let jsem pracoval v politice na komunální úrovni. Nekradl jsem a tak mám čisté svědomí. Po prohraných volbách jsem se vrhnul do hledání práce s elánem a s myšlenkou, že kdo chce práci si najde. Blbost! Jsem ve věku, kdy jsem nezaměstnatelný a po dvou letech stovek výběrových řízení jsem pochopil, že je to pro mě konečná.
Nicméně každý máme nějaké povinné platby a já jsem vždy vše řádně platil. Začal jsem se dostávat do pozice dlužníka a bylo nutné hledat radikální řešení,
Jen pro úplnost, dvě zaměstnání jsem měl, v prvním mi zůstali dlužit 450.000,- na výplatách a v druhém 30.000,-. To už se opravdu těžko rozdýchává a při rychlosti našich soudů jsou prachy v prachu.
Řešení radikální, které sice bolí, ale funguje je odchod z Česka. A tak jsem se stal ekonomickým emigrantem a nejsem na to hrdý. Nicméně pokud člověk nechce zavítat mezi bezdomovce, je to asi jediné řešení. Jsem již třetí měsíc ve Spolkové republice, v listopadu začnu brát podporu a po absolvování integračního kurzu dostanu práci. Nechci nic víc, než žít jako člověk a to v Česku už bohužel nejde. Neemigroval jsem za komunistů, neb jsem věřil, že se to jednou obrátí. Stalo se a já byl také na Václaváku a zvonil klíči. Teď jsem rozčarovaný a jen s úžasem sleduji, jak je možné rozkrást republiku. Jaké je jiné vysvětlení pro současný stav.
Jednou se vrátím, ale až v té době, kdy se na mě nebude zubit z televizní obrazovky svoloč jako Kalousek a další a nebude mě kárat, že jsem vše prožral a co bych tedy chtěl.
Smutné je, že ve Spolkové republice věci fungují a tak lze srovnávat. Vzpomínám na slova mého dědy, když v osmdesátých letech navštívil prvně Německo. Jeho první slova byla, prohráli válku a mají se lépe. To se bohužel za více jak dvacet let vůbec nezměnilo.
Další články autora |