Leckdy by bylo dobré, kdyby zkušenost byla nějak přenositelná na druhého. Protože nic se zpravidla neopakuje ve stejné konstelaci a člověk se poučí jen z konkrétní situace.
Také by se dalo říci, že zkušenost se získá poučením se z chyb. A kdo se poučí, stejnou chybu už neopakuje. Je ovšem pravdou, že ani stejná příležitost se neopakuje. Ale člověk se rád obelhává, a proto si často namlouvá, že něco nezkazil jen díky zkušenostem z předchozích nezdarů.
Zkušenost je prvotním základem intuice a předvídavosti. Na čemž stojí naše voličské preference, stravovací zvyklosti, výběr partnera, výchova dětí a vlastně veškeré naše rozhodování.
Dobré zkušenosti bereme jakožto přirozenost, důkaz naší prozíravosti, vkusu, inteligence a až geniality. Špatné jako odstrašující příklady, a pokud se navíc dějí někomu jinému, tedy potom coby nepochopitelné chyby a omyly, svědčící jen o hrozivé a donebevolající hlouposti dotyčného.
Člověk je schopen i ochoten získávat zkušenosti daleko lépe sám za sebe, než je-li součástí davu, společenství, společnosti, národa. Co děláme jsouce masou lidí, bychom sami za sebe nikdy neprovedli. Zástupy v ulicích v roce 1945 provolávaly slávu prezidentu Benešovi, v roce 1948 soudruhu Gottwaldovi a v roce 1950 žádaly trest smrti pro Miladu Horákovou. Roku 1968 se občané socialistického státu shlédli v komunistovi Alexandru Dubčekovi, o rok později tentýž milý pán podepsal tzv. pendrekový zákon a poslal na neposlušnou lůzu policii. Mnozí z nás mají pocit, že nám byla listopadová sametová revoluce ukradena. Politiky v cizích službách, šmelináři, z kterých se stali kapitalisté, elitou, která nemá s většinou lidí nic společného. A těmi všemi šmejdy je rozvrácen stát a republika ožebračena. Opět se plní ulice a náměstí, emoce a smysl pro spravedlnost zní z tribun a transparentů. A opět dav zapomíná na své špatné zkušenosti. Jakkoli byly kdy ideály zástupů vznešené, vždy se pohotově našel někdo, kdo je zneužil ve vlastní prospěch. Což se někdy ukázalo až po letech. Věříte, že to nyní bude jinak? Věříte, že se ještě něčemu dá věřit?
Po zkušenostech mé generace s režimem po roce 1989, se všemi jeho podrazy, loupežemi, lhaním a zklamanými nadějemi, Havlem, Klausem, Zemanem a ostatními postavičkami sametového panoptika, mohu jen doufat, že nějaký ten budoucí pokus o převrat, změnu systému neřku-li revoluci, přeci jenom vyjde. Ale to už si vezme za své generace mladší, zkušenostmi nezatížená.
Čulibrk by v některých případech raději na zkušenost zapomněl. Ale neodvažuje se.
