Ilustrovaný podčárník aneb zamyšlení nad některými jevy v životě pozemšťanů a vztahy, které se jich nějakým způsobem týkají.
Soudím, že člověk je tvor náboženský, tedy že má v sobě předpoklady věřit ve vyšší poslání, smysl, neřku-li božstvo. A různou měrou to i praktikuje. Ale čemu jsme si navykli říkat peklo, očistec, nebe, ráj, hřích atd., jsou pojmy významem dnes patřící spíše do psychologie.
Skutečně. To, jak člověk chápe svět a své postavení v něm, záleží na jeho morální vyspělosti, schopnosti rozlišovat dobro od zla, upřednostňování hodnot před jakobyhodnotami. Inteligence a materiální bohatství zde hrají jen vedlejší role.
Vnitřní peklo vzniká tam, kde se člověk nevyrovnává sám se sebou, nedokáže rozeznat zlato od lejna. Pomoci mu může nejlépe nějaký osobní guru – přítel, partner, učitel, prostě kdokoli, kdo mu může být vzorem. A nemusí se to dít vždy vědomě. Nebo i špatným příkladem. A to už pak jde o ten očistec. Zvláště, je-li jím příbuzná osoba.
Hřích. Podle teologie vědomé jednání proti Bohu a člověku. Když teologii vynechám, je to jednání proti dobrému mravu a vlastnímu svědomí. Nicméně právě tato kategorie je nejvíce náročná na hodnocení. Je hříchem, když hladový ukradne v krámě rohlík? Je hříchem, když nezaplatím dluh pár korun, pak přijde exekutor a sebere mi vše, co uvidí? A kdo je hříšník? Je hříchem volit podle svého svědomí? A jestliže ne, proč mi lidé za to nadávají? Jsem hříšník, jestliže si v duchu přeji, aby ten pán, co je v každých zprávách v televizi a do všeho kecá, imunita jedna zlodějská, chytrá jak rádio, už konečně visel? Jistěže ne, svědomí a dobrý mrav mi to uskutečnit nedovolují.
Ráj. Zasloužená odměna za ústrky, pachtění a přemáhání se. Pro někoho šplouchání vlnek o bok jachty, sexy ženy nablízku, slunce nad hlavou. Pro jiného nevyprázdnitelná lednička, pro dalšího opravdu ten Eden s anděly a božskou hudbou. Někteří ho mají už na Zemi a za tohoto života. Ale v tom případě na úkor druhých lidí, kteří si ho zdaleka dovolit nemohou.
Věříte v druhou šanci?
