Ilustrovaný podčárník aneb zamyšlení nad některými jevy v životě pozemšťanů a vztahy, které se jich nějakým způsobem týkají.
Lidé mají všelijaké úchylky a zabývají se různými podivnostmi. Viděno pohledem většinové společnosti. Počínání vegetariánů je zcela legitimní, přirozené a následováníhodné. Z pohledu jich samotných.
Proč by měl člověk usmrcovat jiné živé tvory, když se obejde bez masa? Jíst maso je jen špatný zlozvyk vzniklý výchovou, a konzistence masových jídel i jejich chuť se dá napodobit, je-li to nutné. Navíc člověk se tím, že má kontrolu nad skladbou svého jídelníčku, stává přirozeně zdravějším. Už jen tím, že se nepřežírá. A konzument, který nejí maso, se nepodílí ani na otřesných podmínkách při chovu budoucích obětí masožravců. Lidé původně byli zemědělci. Pokud je pravda, že pocházíme z opic, všimněme si jídelníčku svých předků.
Zhruba to jsem pochytil od vegetariánů. Nic jim nechci rozmlouvat ani vyvracet, protože od toho jsou jiná místa internetu. Ale myslím, že nejsou důslední. Asi nemá zatím smysl řešit pojídání hmyzu. Ačkoli základní legislativa pro jeho chov, prodej a stravování je hotova, dosud není zde obvyklé pochutnávat si na kobylkách, mravencích, pavoucích ani červech. Něco jiného jsou však rostliny, kterými se vegetariáni živí přednostně. Ano, i salát cítí, že ho housenka chroustá, a že se blíží jeho konec. I brambora nelibě nese kopnutí nešikovného zahradníka a květák nájezd slimáků. A červená řepa žádnou velkou rozkoš z toho, že je součástí jídelníčku nemasožravce, rozhodně nemá. Nedělám si legraci. Opravdu vědci vyzkoumali, že rostlinám to není jedno a že příkoří a bolest vnímají. Samozřejmě, na jiné úrovni sebeuvědomění. Ale jde-li jen o onu míru sebeuvědomění, lze určit hranici, kde je to ještě zanedbatelné a kde už by mohlo jít o etický problém? Utíkaly by rostliny, kdyby mohly? A jak by se chovaly? Je možné něco takového jako Den trifidů?
Ano, přeháním. A přehánět se nemá. Kdo přehání a myslí to vážně, špatně skončí.
Nechci nikomu vnucovat, co má dělat. Jen jsem chtěl poukázat na to, kam až lze zajít, bude-li uchopena nějaká myšlenka důsledně.
A to jde „jen“ o vegetariány. A možnost jejich vyhladovění.
