V době temna jsou vidět jen nejasné obrysy, vše se jen tuší. Čas přeje zlodějům majetku i duší, předstírání a podlost se k sobě lísají. Pravda se krčí a lež je normou.
Také by se dalo říci, že odpočinout si lze jen od toho, čeho je dost, čeho se dostává. V parném létě zahrádkáři čekají na déšť, v mokru všichni na sluníčko, v anarchii davy touží po vládě pevné ruky a za diktatury naopak po svobodě. A někteří pro to i něco dělají.
Dobou temna spisovatel Alois Jirásek nazval období po Bílé hoře. Katolická církev tvrdě potlačovala jinověrce, bránila jim v šíření a praktikování jejich víry, pálila knihy. Odlišné názory a jiné vidění světa nebyly tolerovány. Krajní případy končily i smrtí nebo v lepší variantě emigrací. Šlo o nejhorší epochu českých dějin, protože byla ohrožena samotná existence českého národa. Pokud se můžeme spolehnout na to, že se pan profesor držel faktů. A dobová svědectví tvrdí, že opravdu ano.
Temných dob a neveselých období bylo více. Za protektorátu se ty české smějící se bestie jen přikrčily a odboj nechaly na Pérákovi. Po válce bylo partyzánů víc, než nacistů, a Němcům to národní soudy a lynč ulice nandaly. Jak by řekl obergruppenführer SS Reinhard Heydrich, kdyby ho roku 1942 neodkrouhli čeští vlastenci.
Po vystřízlivění z únorového puče roku 1948 se pracující i flákající se porobený lid snažil nebýt nápadným, zprůměrnit se a nevyčnívat. Než ale onen lid pochopil, co se děje, jeho řady značně prořídly. I tak občas potom někdo ve jménu nejspravedlivějšího řádu dostal facku. Ovšemže s krátkou přestávkou v roce 1968, kdy rostlo sebeuvědomění a rovnaly se záda. Což se však zakrátko soudružskou spoluprací podařilo znormalizovat až do převratu v roce 1989.
Dnes není temno. Nicméně není zcela jasné, co je. Nejspíš pološero. Soudím, že sféry vlivu a hranice okrsků jednotlivých klanů politicko-hospodářské mafie jsou vytyčeny dost jasně a jednoznačně, takže již vzácně dochází k větším třenicím. Děje se tak spíše manipulací s veřejným míněním. Občané žijí v iluzi svobody, uvěřili, že systém je demokratický, že mohou o čemsi rozhodovat a cosi ovlivňovat. Mocní nám vytvářejí nepřítele a poštvávají nás proti sobě. Protože jinak ti chudáci vládnout neumějí. Podle hesla rozděl a panuj.
Čulibrk podotýká, že v době temna je stín víceméně teoretický úkaz.
