Kdo nepatří mezi lid úřednický, považuje příslušníka tohoto povolání za cizopasný druh člověka. Kdo jím je, dobře ví, že bez něj by nic nefungovalo. Alespoň ne správně.
Stát je systém, který promazáváme svými daněmi, za což od něho očekáváme, že nám bude dobře a spolehlivě sloužit, a úředník je výkonný úd státu. Na rozdíl od politika, který je volen, je úředník jmenován, respektive přijat do zaměstnání.
Člověk by řekl, že s technologickým pokrokem by počet úřednictva měl klesat. Databáze lze vzájemně propojovat a není ani nesnadné získat údaje ze zdrojů, o nichž snad nemáme vůbec potuchy. Popisovat papíry, trápit se nad smyslem, významem a množstvím informací, které musíme opakovaně sdělovat každé instituci, od níž něco chceme, je zbytečná a nejapná činnost, ve 21. století i směšná a ponižující. Ale jde jen o klamný pocit. Proč by nám měl úředník něco usnadňovat? Proč by si měl nějakým vyhledáváním bůhvíčeho bůhvíkde přidělávat práci? Proč by měl zjednodušováním agendy ohrožovat své pracovní místo? A k čemu ztrácet onen opojný pocit nadřazenosti nad neschopným žadatelem? Vždyť to je hlavní důvod existence úřednického stavu.
Každý trochu lidský úředník (nesmíme zapomínat, že stále jde o člověka) namítne, že on je pouhým kolečkem v soukolí mašiny, která tu funguje tak či tak pro nás. A že vlastně o ničem z vlastní vůle nerozhoduje, vše má dané zákony, nařízeními, prováděcími předpisy a nadřízenými. Vrcholkem všeho je ministr. Ano – demagogie a alibismus jsou účinnou obranou a brzdou proti vývoji k lepšímu fungování všeho.
Mám-li být spravedlivý, musím uznat, že jsou i služebníci veřejnosti ve službách státu, kteří projevují pochopení pro prosťáčky a občasné návštěvníky úřadů, umějí jim poradit, pokud je to v jejich silách, a vůbec se snaží ulehčit člověku boj s požadavky tisícihlavé saně. Dokonce se i dokáží podělit o vlastní zkušenosti a ukázat prosebníkovi další dveře, kde na něj čekají kolegové. Protože svou práci dělají rádi. Proč by se tedy o ni připravovali?
A nezapomínejme, že úředník se množí dělením a že jakékoli úsilí o snižování stavu organizované shora musí nutně narazit, neboť odpor k němu je živen pudem sebezáchovy a přirozeným sklonem k lenosti. Jde o pouhé předvolební sliby, případně nestydaté lži.
Čulibrk se považuje za nepostradatelného, přestože s úředníky nemá nic společného.
