Správnými cestami se nevydávají stáda. Proto nejsou jednoduché a vyšlapané. A je nutno se jimi i prodrat. I za cenu nepochopení okolí.
Pánové Voskovec a Werich nám již za první republiky v písničce Zlatá střední cesta připomínali, že pokud někam jdeme nejschůdnější a nejpohodlnější cestou, nemůžeme očekávat, že na nás čeká něco obzvláště radostného anebo kýženého. Protože po ní jde kdekdo a byl tam již dávno před námi. A každý vůl už čerstvou trávu po krajích vyžral. Neboli cíl dobytý bez překážek není zasloužený, valný a cenný.
Začíná to už v dětství. Tedy výchovou. Chlapeček nebo holčička sebou praští na chodníku, spustí brekot jako by děcku lámal kdosi prsty, a maminka si uvědomí, že prošla kolem zmrzlináře. Chceš vanilkovou nebo šmoulovou? Harant se okamžitě promění v mazlíčka, jsou zažehnány obavy z obvinění z týrání dětí a opět je nastolen klid a řád světa. Ale mazlíček zjistil, že takto dosáhne vždy svého. Příště třeba v Kauflandu kvůli lentilkám. Stačí jen dělat potíže a vydírat a terorizovat rodiče. Potom spolužáky a učitele. Pak spolupracovníky a podřízené. A nakonec takového hajzla vidíme v každých televizních zprávách a na každém předvolebním plakátě. Ničeho si neváží a nedokáže se vcítit do druhého člověka. Ovšem rozhoduje o něm. A začalo to tou zmrzlinou.
Každý chce spoustu peněz, ale také být už v důchodu, nic nemuset dělat, mít se dobře, vyhrát v loterii a být zdravý. Jak to ale udělat, když někdo neudrží korunu, jiný pije jako duha, další hulí jak fabrika a nakupuje jen ve slevách? Pochopitelně, každý má své jiné hříchy. Ale aby vyhrál v loterii, musí si i Harpagon někdy vsadit.
Tím, že se sesypalo v roce 1989 panství rudé šlechty, nezačalo tehdy dobro na zemi. Což jsme si v ten čas mylně mysleli. Ani demokracie, ačkoli se tak naši noví krotitelé lidu tvářili a snažili se nám to (zpočátku úspěšně) namluvit. Ani jiná forma ráje a spravedlnosti. Jen nebylo jasné, kdo dříve a šikovněji zapráská bičem. Soudím, a jistě nejsem sám, že cesta, kterou jsme se vydali, vyšlapaná sice nebyla, ale toho pýru a bahna jsme si užili už dost.
Mačetu do ruky a jít džunglí jinam.
