Rozděl a panuj. Staré a osvědčené heslo držitelů moci. Dokud se budeme dohadovat o prkotinách a nesmyslech, budou nám dosazení satrapové připadat nesmrtelní. V tom případě to bude i pravda.
Kdybychom byli rozděleni jen na dva tábory, které si navzájem házejí klacky pod nohy, každý velebí své veleduchy a střídají se ve vedení státu! Navzájem bychom tušili, co od toho druhého čekat a na čem se můžeme domluvit i přesto, že my koktáme a vy šilháte. Bylo by to spravedlivé, jednoduché a předvídatelné.
Už jsem tu psal o stálém zklamávání se většiny obyvatel z nemožnosti volbami něco změnit. Ve volbách do sněmovny roku 2021 propadlo kolem milionu hlasů voličů stran, které se tam nedostaly. Když vezmeme v úvahu, kolik lidí vůbec nevolilo, nevím, kde se bere pocit vlády a jejích ministrů, že mohou ráno klidně jít do práce a o čemsi rozhodovat. A to ještě předpokládám, že nedošlo k žádným manipulacím a podvodům. Samozřejmě, že panstvu nejde vůbec pod fousy, když se rozdělovaná společnost spojuje na Václavském náměstí. Nejraději by začali pálit vodními děly a alespoň pro začátek gumovými projektily. A také ty nejvíce si vyskakující by neškodilo vyvézt kamsi daleko za město. Přinejmenším. Ale jednak si prozatím hrajeme na demokracii, a také co kdyby se přeci jen ten dav z Václaváku naštval a vydal se provést další defenestraci?
My starší si ještě pamatujeme, co psalo Rudé právo o chartistech. Ztroskotanci a samozvanci. Tak byl nadepsán jeden z prvních článků o Chartě77. Musely se podepisovat odsuzující rezoluce, přitom nikdo nevěděl, o co vlastně tak strašného jde. Sami komunisté to tutlali. Chartisté chtěli jen lidské věci. Znal jsem je díky Svobodné Evropě. Rudý systém se snažil. Vyhradil jim gheto, izolaci a občas vězení. Jak by ne, byli to nebezpeční ďáblové, posedlí touhou infikovat idejemi svobody, práva, pravdy a otevřenosti mlčící většinu. Která ale byla dost odolná, režimem uplácená, rezignující a myšlenkově vlažná. Sám jsem si dlouho myslel, že jsou to buď šílenci, nebo zaplacení výtržníci. Síla indoktrinace a omezeného přístupu k informacím byla velká.
Dnes je situace jiná. Jiní jsou i vládci. Protektorátu velí zrádná sebranka ovládaná kýmsi za západními hranicemi. Režimu za zády stojí strýček Sam a hrozí potutelně ukazováčkem. Budete hodní? Jestli ne, podívejte se na Ukrajinu. Necháme poslance hádat se o rozpočet a nic s námi nedělá, že už se zavírá za názor, místo abychom vzali do ruky bič a doma si zametli.
Prasata si spokojeně chrochtají u koryt.
