Ilustrovaný podčárník aneb zamyšlení nad některými jevy v životě pozemšťanů a vztahy, které se jich nějakým způsobem týkají.
Jak mě tak facebook prostřednictvím mých přátel zavádí do různých zákoutí a myšlenkových zásvětí, čtu si v diskusích různé pozoruhodné myšlenky, které mě nutí na ně nějak reagovat. Zmíněný výrok se týká jednoho našeho vlivného politika, který naštěstí nestihl ani jednu funkci obsadit.
Vlastně mne nejvíc na tom přání popuzovalo to, jak jsou příznivci toho kterého politického činitele nekritičtí, jednostranní, zatvrzelí a vytrvalí. Cokoli jejich guru provádí, dělá dobře a je smrtelným hříchem myslet si (natož říkat!) něco jiného. Pokud v minulosti provedl něco špatného nebo alespoň nedobrého, šlo o hříchy mládí, nevyzrálost, zle vyvedený dobrý úmysl anebo přinejhorším zanedbatelnou chybičku. A naopak. Cokoli provádějí jeho konkurenti, dělají špatně s úmyslem škodit lidstvu, jejich tvrzení jsou pomluvami, a plynou ze závisti a vrozené zvrácené povahy. Mohou všem prospět jedině tak, že uznají své chyby a zmizí navždy v nějakém temném zákoutí (odkud tak jako tak i pocházejí). Fanoušci jsou schopni a ochotni se se svým idolem fotografovat, nechat si od něj podepisovat jeho moudré knížky, napodobovat jeho styl chování a oblékání… co nejvíce se mu podobat. Myslím si, že nejoddanějšími sledonohy bývají dosud se nezklamavší prvovoliči. Naivita je miloučká, ale v těchto záležitostech opravdu politováníhodná a nebezpečná. Tací lidé bývají největšími fanatiky a nebývá u nich zvykem spoléhat na vlastní rozum. Jejich modla to dělá za ně. Procitnou-li z opojení, není zdaleka jisté, že se jim vrátí bývalá soudnost. Ale naděje umírá poslední.
Čulibrk se s tímto člověkem v žádném případě neidentifikuje, distancuje se od jeho obdivovatelů a prohlašuje, že vědomě není na žádné fotografii, kde by vyjadřoval jakýkoli kladný vztah k dotyčnému.
Autor se neshoduje s Čulibrkem na odměně pro tohoto politika. Podle jeho názoru by měl být zaveden trest pranýřování a posléze i zde uplatněn.
