Ilustrovaný podčárník aneb zamyšlení nad některými jevy v životě pozemšťanů a vztahy, které se jich nějakým způsobem týkají.
Pravda je tolik neuchopitelný pojem, že zde asi nemá žádný smysl ho probrat nějak smysluplněji do hloubky. Podívám se alespoň na některé její vlastnosti a souvislosti.
Především je třeba hledat odpověď na otázku, zda je pravda jedna, nebo má každý tu svoji. Řekl bych, že kolik je pohledů, tolik je pravd. Přesto ale lze najít některé aspekty, na nichž se vykladači pravdy shodují, a ty je pak možno označit za objektivní pravdu. Relativně. Příkladem může být výklad historie. A čím dávnější událost, tím více historiků se na ní shodne. Budu velice stručný. Cyril a Metoděj se zasloužili o rozšíření křesťanství na Velké Moravě. Jan Masaryk roku 1948 spáchal sebevraždu. S prvním výrokem souhlasí každý soudný člověk. O druhý se vedou spory od samého počátku.
Nelze si pravdu plést s objektivní informací. Objektivní informace jsou tím, čeho se nedostává sdělovacím prostředkům, ale čím se zaštiťují jako farář krucifixem. Jsou jejich nedostižnou metou a ani to jinak být nemůže. Ony totiž mají přinášet především pravdu. Nezkreslovanou, nepřikrášlovanou, nedeformovanou. Žádnou polopravdu, protože taková je horší než lež. Pravda se od objektivní informace liší přidaným významem a zasazením do souvislostí. Objektivní informace je například zpráva, že se v Praze konala demonstrace. Polopravda je, že protestovali studenti, a pravdou i dodatek, že je tam přivedli jejich profesoři.
Jsou lidé, kteří musejí mít vždy pravdu a těžce nesou, ukáže-li se, že tomu tak není. Takovou zprávu pak zpravidla alespoň ignorují. Často jde o psychopaty ve vedoucím postavení.
Pravda nicméně není nic, bez čeho by nešlo žít. Jen člověk musí mít alespoň dobrou intuici. Protože ve světě bez pravdy se ničemu a nikomu nedá věřit. A chce to i dobrou paměť. A rychlé reakce. A nestydět se. A dobrý žaludek. A neztrácet sebevědomí. A věřit jen sám sobě, spoléhat sám na sebe…
Ba ne. Na to, abych žil bez pravdy, nemám dost odvahy ani špatného vychování.
Čulibrka vždy potěší, má-li ji.
