Nepěkná vlastnost spočívající ve sdělování záměrně zdůrazňovaných kladů člověka, od něhož pochlebník za to očekává nějaký svůj prospěch.
Začne-li mne někdo chválit a vůbec příliš oceňovat, zvláště pokud to dosud nedělal, zbystřím. Co asi bude chtít, proč se vtírá, která potřeba ho vede k lísání se a marné snaze o vzbuzování sympatií?
Že jsem dokonalý, na co sáhnu se mi povede, mé činy a myšlenky jsou originální a nedostižné, a o morálních a jiných kvalitách ani nemusím mluvit, to je jasné a pro mne nic nového. Ovšem sám sobě to říkám i tak vzácně a jen tehdy, má-li dočasně navrch mé horší já. Neboli odvrácená tvář mého ega. Nekritická a sebevědomá. Ale i ta je potřeba. Proč bych měl o sobě stále jen pochybovat, že?
Když mi totéž začne říkat spolupracovník, bude patrně chtít půjčit nějaké peníze. Pokud sousedka, potřebuje spolehlivého člověka na zalévání květin během dovolené. Jestliže švagrová, budu jí muset pravděpodobně pár dní krmit anduláka. Cosi takového od neznámého pána na ulici mi způsobí paniku a nutkání k útěku. Slyším-li podobná slova od manželky, může to znamenat cokoli, ale klid v žádném případě. Nikdy nejde o nic bez příčiny a bez cíle.
Ve veřejném prostoru je to stejné. Zloději, kteří kradou v první lize, apelují na morální cítění veřejného mínění, aby jim pomohlo s odstraněním konkurence. Operuje se s křesťanskými hodnotami, potřebou očisty společnosti, slušností, odkazem na Masaryka, Havla, revoluci a demokracii, ale stále jde jen o pochlebování davu a využívání jeho smyslu pro etiku, pravdu a vyšší principy. On dav to rád slyší a rád se i nechá vést. Zvláště, je-li veden šikovně a profesionálně. A nezabývá se detaily. Ulice se plní emocemi a média dezinformacemi. Jestliže se akce povede, jsou spokojeni všichni. Občané, dříve součást davu, mají minimálně dobrý pocit, že světu prospěli. Zlodějové jsou hrdiny a mají přístup k uvolněným korytům. Ostrouhá jen soudný člověk. Má-li štěstí, je zapomenut. Aneb revoluce ve stručnosti.
Chce to být obezřetný a zdravě nedůvěřivý.
Ale aby nedošlo k nedorozumnění. Jsem rád, když mne někdo pochválí. Ale musím vědět, že si to zasloužím.
