Jsou nejmocnější, ale většinou o tom ani nevědí a nikdo z nich si to nemyslí. Vládci si je předcházejí a snaží se jim zalíbit. A zároveň si je zotročují. Sociologové jim říkají šedá zóna. Jsme to my - lidé, davy, veřejnost.
Jsou lidé, kteří nevyčnívají. Nemyslím tím ty neúspěšné, co přes marnou snahu zaujmout druhé svým dílem nebo činy přesto trčí v nezajímavé průměrnosti. Naopak. Rád bych mluvil o takzvané šedé zóně. Lidech, jimž nevybočování vyhovuje, nenápadnost mají za ctnost a přednost a kteří v relativní pohodě a bez většího strádání přežijí každý režim.
Na nich totiž každý režim i stojí a padá. Proto se jim snaží zavděčit, vymýšlí pro ně bankovní půjčky, slevu na dráhu, stavební spoření se státní podporou, přídavky na děti, vysílá pro ně filmy, estrády a seriály na několika kanálech ČT, která pro ně vytváří realitu. A tisíci dalšími chapadly je státní mašinerie poutá k sobě, obtáčí, vysává a dělá zavislými. Kontroluje, co si šedá zóna myslí, propagandou se snaží názory davu hníst a usměrňovat. Pokud to dělá s jakýmž takýmž vkusem, veřejné mínění je shodné se záměry a cíli státu a vládnoucího panstva. Pokud ne, nebo nechá-li věcem vlastní průběh, což znamená, že zanedbá propagandu, spěje vývoj k převratu a kompletní výměně elit. Což se u nás děje zhruba ve dvacetiletých periodách. Současné neobvykle dlouhé trvání vlády takzvaných demokratů není způsobeno tím, že by jejich držení moci bylo nějak zvláště úspěšné či snad občanům prospěšné, ale propojením mezinárodního kapitalismu a zmutovaných a zvrácených neomarxistických ideí. Fakticky jsme opět protektorátem Německa.
Šedá zóna je poslušná a ochotně se státem spolupracuje, jestliže má pocit, že se stát o ni stará. A má-li uspokojivou životní úroveň. Je-li nařízeno, že je trestné kouřit marihuanu ba i před hospodou, spořádaný občan po nasátí její vůně odmítne nabídnutého šluka a nahlásí přečin úřadům. Což necítí coby udání. Je-li nařízeno třídit odpad, klidně bude mít doma pět různých igelitových pytlů a snídat bude u dřezu vestoje. Rozhodne-li se vláda otestovat poslušnost svěřených oveček vyhlášením nouzového stavu a přikáže-li podrobenému obyvatelstvu kropit se po každém dvacátém kroku svěcenou vodou, budou ostatními pokropeni i ti se zdravým rozumem. A kdyby to bylo možné, i jimi následně ukřižováni.
Šedá zóna ubíjí rozum, myšlení i fantazii. Má za vzor pana Broučka, v lepším případě Švejka. Sama se sebou je spokojena. S hesly „Smrádek, ale teploučko.“, „Nebát se a nakrást si.“ či „Malé, ale naše.“ si vystačí. Kultura? Šašci a podvodníci!
Čulibrk nemá rád poslušné a nenápadné lidi. Ani já.
