Každý si myslí, že mozek má a že ho používat umí. Přesto stačí, když ztratí klíč od bytu nebo založí kamsi brýle, aby vše ztratilo smysl a začala panika a zoufalství.
Kdysi dávno v pravěku, jak říkají mé děti, čili před sametovým převratem, jsem v nějakém časopise četl zajímavost z USA, která měla dokazovat, jak jsou američané hloupí. Nějaká paní vyhrála soudní při s výrobcem mikrovlnky. V návodu k použití totiž chyběla zmínka o tom, že se uvnitř nesmí sušit malá koťátka. Což by se tehdy u nás stát nemohlo, mikrovlnek zde bylo méně, než pravověrných komunistů.
Každý nemusí být Einstein, Goethe či Sheldon Cooper. A ani to není žádoucí. Z inteligence udělala civilizace fetiš, podobně jako z dokonalé postavy, mládí, bohatství nebo úspěchu. Většina lidí nemá ani jedno z toho, všechny vůbec nikdo.
Stačilo by, kdyby lidé používali mozek alespoň takovým způsobem, aby nedělali problémy ani sobě, ani ostatním. To je ovšem ztěží dosažitelný ideál, protože zde nejde o pouhou inteligenci, ale i o morální postoje, zodpovědnost a dospělé chování. Kdybychom aspoň podle těchto požadavků na osobnost člověka volili do zákonodárných sborů, mohli si vybrat spolupracovníky, šéfy a lidi k jednání! Myslím, že si ani takový svět nikdo neumí představit.
Na ráj nevěřím, určitě ne ještě na Zemi. Snad by pro začátek stačilo, kdyby se ti, co za nás rozhodují, zeptali. Nás, svých zaměstnavatelů. Byl bych docela překvapený, kdyby někdy k večeru v půl osmé zazvonil zvonek, a na chodbě by stál ministr financí a premiér. Nejmenuji, protože ti současní jistě nepřijdou. „Dobrý večer. Pane Kubánku, velice se omlouváme, že rušíme, ale potřebujeme znát váš názor na rozpočet. Zde mám výtah z podkladů.“, spustil by pan ministr. „Zdravím. Moc mě mrzí to zdržení penzijní reformy. Vše vysvětlím.“, trochu zadýchaně pološeptá pan premiér. Zvu je domů, manželka uvaří kávu, dvě hodiny si pak povídáme. Byl jsem prý totiž vylosovaný tento týden coby zástupce veřejnosti. Na všechno totiž volební program nestačí.
Kdyby lidé věděli, jak mají používat mozek, nikdy by se k moci nemohli dostat zrůdy jako Hitler, Stalin, Mao, Pol Pot a další netvoři. Nenechali by se zneužívat farmaceutickými firmami a nedávali všanc své zdraví jen proto, aby unikli šikanování státu a jeho poskoků během simulace nazvané Covid-19. Neodevzdali by suverenitu republiky nevoleným úředníkům Evropské unie. A asi by už dávno neplatili televizní a rozhlasové poplatky.
Čulibrk nám přeje, aby návod k použití mozku byl veřejně přístupnou a srozumitelnou informací.
