Zkreslené vidění – Kravaťáci

Lidé, kteří mají společenský oděv zároveň coby pracovní uniformu. Vyjadřují jím svou odlišnost od běžného občana, někdy i vyšší vzdělání a vědomí nadřazenosti.
Čulibrk - 077

Kravaťáka bych obecně definoval coby člověka, který se živí užíváním svých vědomostí a má tomu odpovídající pracovní oděv. Ten vyjadřuje jeho dominantní postavení ve styku s klientem. Zpravidla se vyskytuje v kanceláři, musí-li, přemisťuje se automobilem. Na ulici a v MHD je velmi vzácný.

Kravaťák je právníkem, zaměstnancem banky, pojišťovny, úředníkem, majitelem společnosti nebo pracuje na soudu. V obleku lze potkat i jeho imitace, neboli podomní prodejce či Svědky Jehovovy. Ať už si o nich myslíme cokoli, o všech platí, že za svou práci dostanou zaplaceno, až když ji provedou, vidí-li jejich nadřízený nějaké chválihodné výsledky a přínosy. Tedy že si nechodí v kvádru jen tak pro nic za nic.

Nejpozoruhodnějším,  nejpodivnějším a zcela odlišným druhem kravaťáka je politik. Nyní je tomu tak, že bývá volen na nějaké období, nejčastěji čtyři roky. Během té doby má své místo a plat jisté, odvolat ho nelze. Musel by provést něco strašlivého, například zatajit před spolustraníky tučné promazání investičního záměru do vlastní kapsy. Což je horší, než vražda. Ať je v parlamentu nebo na radnici, s obecným lidem se stýká jen v nezbytně nutné míře, a to se pak ještě doma drahnou dobu dezinfikuje a omývá. A někteří z toho mají i tiky a poruchy spánku.

Ale zcela něco jiného je, když usiluje o zvolení, neřku-li znovuzvolení! To se takový neruda, dříve nedostižný a vždy zavalený prací, změní v usměvavého a příjemného chlapíka. Sám nebo s pomocníky vyrazí do ulic, debatuje, rozdává trika, propisky a zapalovače. A barevné letáčky – vysvětlující, jak to bude krásné, až ho lidé zvolí. Dětičkám balónek do ručky, s číslem a logem. Selfíčko s kýmkoli, kdo o to stojí, klidně i podpis do jeho knihy, s věnováním. Hlavně přijďte k volbám! Ještě mu schází šaškovská čepice a udělat čtyři kotrmelce dozadu a zamečet.

Čulibrk jen kroutí hlavou. Inu – demokracie. Každý se musí snažit, jak umí. A co by člověk neudělal pro plné koryto? Opravdu člověk?

Kdybych se alespoň mohl smát. Nějak to nejde.

Autor: Jindřich Kubánek | pátek 2.8.2019 13:30 | karma článku: 13,07 | přečteno: 689x