Nelze jít nekriticky ve stopách jakýchkoli vzorů. Stejně jako není možné nevzít v úvahu jejich lidství a tím i možné chyby a omyly. Jinak zabloudíme a staneme se jimi.
Lidé mají nejraději jednoduché a srozumitelné věci. Můžou se totiž o nich bavit s kýmkoli dalším a přitom věřit, že jim rozumějí. Navíc často mají pravdu. Nepotřebují jít do hloubky. To za ně (a rád) udělá někdo jiný. Stačí jen mu věřit. A pochytit pár frází, klišé a prostých hesel.
V minulém století byly hlavním informačním zdrojem nejdříve noviny, později rozhlas a posléze televize. Všechna média společně utvářela veřejné mínění, formovala postoje lidí, ovlivňovala politiky, obchod, šířila kulturu, otevírala nové obzory. Ale také rozviřovala paniku, dezinformovala a ideologizovala své konzumenty, otupovala myšlení, plnila svět nevkusem a průměrností davu. A v současnosti také internet, přestože jeho vliv a dosah je nesrovnatelně větší, nicméně i tak je brzy na jeho hodnocení. Těchto zdrojů využívají různé vlivové skupiny k získávání a udržení moci.
Některé takové partičky se mezi sebou snášejí lépe, některé hůře. Když například hodnotím dění kolem Čapího hnízda pana premiéra Babiše, čímž myslím demonstrace, vyšetřování financování, únos syna na Krym atd., vůbec si nejsem jistý, kdo koho tahá za nos, či zda vše neorganizuje babišův tým. Pan Kalousek jen občas popichuje, pan Bakala je neviditelný… A do všeho šije se svatou pravdou a osobitým nevkusem na svém Barrandově pan Soukup. Ivo Lukačovič si jen mne ruce.
Spousta lidí neví, čemu má věřit. Proto si človíček ráno koupí Blesk, v práci si pustí nějaké rádio s písničkami, které ani nevnímá, k večeru se staví na dvě piva v hospodě za rohem, kde se štamgasty probere sport i politiku, a večer si zapne na TVNova Ulici. Pak ho každou chvíli ženou k volbám a chce se po něm, aby hlasoval odpovědně. Občas potká nějaké studentky, co mu nabízejí odznáček, když přispěje na charitu. A číst knížky nebo jít do divadla? To už si z něj někdo tropí opravdu legraci?!
Dělat z lidí stádo ovcí je krátkozraká politika a vždy se vymstí. Buď se to nepodaří, občané si nic nenechají líbit a se šmejdy vyběhnou, nebo slepé ovce půjdou za ovčákem na lepší louku. Jako v roce 1933 v Německu nebo v roce 1948 v Československu. A jindy jinde. Za Stalinem, Maem, Fidelem!
