Podle části hinduistů a židů z USA žijí Romové u nás v podmínkách podobných apartheidu. Skupina dobrotivců proto vyzvala papeže, aby při své nadcházející cestě do Česka nastolil otázku životních podmínek Romů v zemi. A já žádám papeže, aby nastolil otázku životních podmínek nás "Neromů".
"Romové v Česku čelí násilným útokům, stereotypům, rasismu, předsudkům, bití, špatným bytovým podmínkám, nezaměstnanosti, perzekucím, sociální vyděděnosti či segregaci ve školství," píšou stěžovatelé ve svém prohlášení.
Já k tomu dodávám: Násilným útokům, stereotypům, rasismu, bití a útlaku čelíme i my ze strany protěžovaných Romů a jejich anděla strážného - státní správy. Tmavá pleť je u nás vstupenkou do světa falešného soucitu a ještě falešnějšího pochopení. Rom bez práce je hned chudák a diskriminovaný. Bílý bez práce je pak obyčejný neschopa.
Úřady se snaží pomoci Romům, vyčleněným skupinám, chtějí je integrovat do společnosti a vynakládají na to milionové položky. Hromada pracovníků neziskovek za nimi dochází do místa jejich bydliště a snaží se jim "pomáhat". Respektive je učí, jak komunikovat s úřady a zajistit si obžvivu ve formě sociálních dávek.
Jeden můj dobrý známý je více než dva roky bez práce. Je to člověk s maturitou, bohužel mu už ale není dvacet. Má desítky let praxe a chce pracovat! Od státu nedostává ani korunu (nemá nárok) a na úřad práce chodí jen z povinnosti. Víra v to, že mu tato instituce pomůže najít si živobytí, je totiž naivní jako obličejík porcelánové panenky.
Úřednice vždy jen provede nutný zápis, projede v rychlosti počítač a rozloučí se se slovy "Nic pro vás nemám." Pro Romy však máme vždycky něco. Od dávek počínaje, přes chytráky, kteří jim radí, jak ze státu vyždímat co se dá, až po křídla ochranářského ministerstva.
Kdy se už ale někdo začne zabývat tím, že diskriminováni u nás nejsou Romové, ale obyčejní lidé? A kdy už konečně někdo pochopí, že pseudoshovívavost a pseudovstřícnost českých ouřadů za peníze nás všech propast mezi Romy a bílými jen prohlubuje?
