Tramvajáci v Brně a 140.výročí MHD

Kdysi a dnes tramvajáci a autobusáci v Brně. Kdykoliv kolem mě po kolejích profrčí historická tramvaj s příznačným písknutím, které trhá ušní bubínky, vzpomínám na nostalgickou minulost městské hromadné dopravy v Brně z vyprávění strýce Jana.

Byl to tramvaják tělem a duší a svou profesi miloval. Věnoval se jí celý život. Byl skvělý, zodpovědný a na svou profesi i patřičně hrdý. Nalézal v ní navíc stále něco nového. Jako malé děti jsme jeho historky z jeho denního putování Brnem hltaly s otevřenou pusou. Měly vždy fantastický náboj a tu správnou šťávu.

Proč ten delší úvod? Nechci vás naštvat, vaše práce je těžká, zodpovědná a náročná, proto vás nechci házet všechny do jednoho pytle. Ani po zbytek svého produktivního věku šlapat pěšky každé ráno do práce. Přesto je tu jedno velké ALE!

Po poslední události, která se stala nedaleko mého bydliště a doslova se mnou otřásla, nemohu dále k problémům, kterých v poslední době v MHD přibývá, mlčet.

V poslední době docházím k závěru, že se z cestování MHD po Brně stává adrenalinový sport.

Jízda na červenou určitě nepatří k povinnostem řidiče dodržujícího jízdní řád. Několikrát jsem byla svědkem, jak řidič nechal pospíchajícího občana doběhnout až ke dveřím a těsně před nosem mu je přibouchl a odjel. Kdo zaváhá, je přivřen do dveří. Někdy to odnese jen diplomatka, kabát, svetr...u méně pohyblivých a starších občanů bohužel i ruka, noha...s podlitinami týdny marodí, lékař to pro jistotu nikde nehlásí, vždyť je to jen stará babka...a stížnosti uvedených spoluobčanů uprostřed jízdy přibývá – ale kdo je vyslechne? Kdo jim pomůže, když jejich nejbližší už nežijí? Kdo se jich zastane? Měla bych mít už nyní obavy zestárnout v Brně?

Zvláštním bonusem je „houpací sedadlo“.

Nic netušící cestující po dosednutí je překlopen dozadu a místo pohodlného posezení má zajištěn několikaminutový zrychlený krevní oběh. Stateční se nevyklopí docela.

Pomáhám postižené ženě do nízkopodlažní tramvaje, napodruhé se úsilí podaří. Myslíte, že řidič čeká, až se uvnitř alespoň zachytí aby neupadla? Kdepak! Uhání ze zastávky, jako by mu u zadku hořela koudel. Kdo jsou tihle lidé? Udělal jim někdy někdo tu správnou prohlídku?

Při ranních rozjezdech řidiči běžně při řízení kouří a někteří v nerušeném klídku popíjejí i kávičku z kelímku...příjemným zpestřením pro cestující, kteří pospíchají na SA busy, které je mají dopravit včas k odletu letadla je řidič, který na zastávce opustí svou kabinu a odběhne si koupit sváču a cigára k nejbližšímu občerstvení. Situace je tak neskutečná, že nevíte v tu chvíli jestli se máte smát, nebo vzteky brečet ;)

Co mě uklidní vždy? Například když řidič zastaví vůz mimo zastávku a vykáže miniaturního pejska s mini náhubkem a starší paničkou z plošiny, kde trůní maminky s dvěmi hlubokými kočárky. Také ostře namířené informace na hříšníka, který si troufnul kousnout do bagety -... „člověče , co mi tu z toho děláte jídelní vůz?“ Přitom se vrací zpět do své kabiny kolem studenta s naloženou krosnou až po strop tramvaje, ohrožujícího cestující každým pootočením těla.Hrozí z jeho strany zranění při každém přibrždění vozu. K jeho osobě ovšem nepadlo ani slovo. Přihlížející nechápou.

Vše ovšem nedávno vyvrcholilo v Králově Poli.

Dáma v letech byla sražena pod kola tramvaje. Nebyla asi při vystupování dostatečně čiperná a tak skončila s těžkým poraněním hlavy v nemocnici. Zatímco vyplašený řidič zmateně pobíhal okolo, někteří cestující pomáhali vyprostit ženu z kolejiště. Nebýt povyku cestujících, nepozornost řidiče by skončila pro tuto ženu smrtí. Málem ji přejel.

Oč „humánnější“ byl řidič, kterému se pouze podařilo „uštípnout“ matce dítě a odvézt ho celé vyděšené o zastávku dále, ačkoliv ostatní cestující nemlčeli.

Můj strýc Jan sloužil rád Brňanům celý svůj život, asi by byl dnes velmi zklamaný z neprofesionality svých některých kolegů. Je čím se chlubit? Myslíte si, že by se mělo MHD města Brna k probíhajícím oslavám 140. výročí ještě zamyslet nad svými rezervami?