Především příliš neupozorňovat na sebe...

Jaký vztah k autoritám mají zaměstnanci firem se zahraničním vedením oproti svým kolegům na západě? Jsou zbytečně velmi iniciativní a výkonní? Nebo jsou více "neposlušní" a rádi improvizují? Neumí komunikovat s kolegy v mezinárodních firmách? Nenápadně potlačují jiné kultury a nespolupracují s nimi tak snadno? Snažím se zde přijít na to, z jakého důvodu nás zahraniční majitelé neustále doškolují v něčem co již dávno známe a z jakého důvodu jsme stále u nich "za hlupáky".Proč na pracovních poradách vždy vše do posledního odstavce v ujednání a do posledního jednotlivce"odkýváme", aniž by jeden z nás vstal a řekl ostatním "tak takhle ne, vždyť je to proti selskému rozumu". Máme obavy o své zaměstnání, o svou kompetentnost? Či jde pouze o to, abychom na sebe zbytečně neupozorňovali a pro klid na pracovišti? Jedná se pouze o takzvaný "český fenomén"?

Není už načase ovlivnit celý proces komunikace (nejen ve firmách) a následné spolupráce? Není už načase začít delegovat práci na své podřízené a nezbavovat sebe a ani je osobní odpovědnosti? Vždyť vliv tržního prostředí a stále častější osobní zkušenost z práce v podobných mezinárodních firmách přináší právě úspěch v práci i soukromém životě. Je načase nést odpovědnost za svou práci,neblokovat jednání, ponechat stranou "opatrný styl", více se prezentovat - svou odbornost, orientovat se více na vztahy mezi lidmi k dosažení slušného výkonu a nebát se improvizovat (ale se zaměřením na kvalitu) a hlavně - časová nepřesnost je častým jevem - v ČR kdekoliv.

Jako Češi se snažíme odedávna vše a všechny přežít.Co na tom, že ta autorita v čele...již dávno žádnou autoritou není? My se snahou nevybočovat z řady, nejít do přímého konfliktu s nadřízeným, se raději ihned přizpůsobíme existujícímu systému. Proč jít hlavou proti zdi, za ten plat a ještě přijít o místo? Raději řekneme a uděláme to, co se od nás čekává (co bylo nařízeno "od zeleného stolu")a myslet si o tom své. Proč je u nás tak silně zakořeněná snaha nejdříve zjistit očekávání autorit a jim přizpůsobit své chování, (programově předstírané hlavně pro své okolí) své vlastní vnitřní přesvědčení a výpovědi? Proč neradi přebíráme za svůj výkon plnou odpovědnost a taktéž se obáváme ji přenést na své podřízené? Je pro nás lepší autoritativně rozhodnout? A běda jestli to podřízení nesplní!Rádi sankcionujeme, nediskutujeme (proč by nás měly zajímat jejich hloupé nápady, ikdyž vycházejí ze znalosti pravých problémů, které brání všem v dosahování vyšších výkonů?) a hlavně - na dálku rozhodujeme.

Systematická a klidná práce je sice našim záměrem, ale jak toho dosáhnout? Pojem systém asi neznáme.Vyjadřuje totiž strukturu a fungování a to nejen jednotlivců ale i institucí, politických stran, podniků ať už vlastních či ostatních firem a dalších. V neposlední řadě i rodiny. Zde by mělo jít o osobní odpovědnost za dobré fungování a vynikající výsledek. Ale my se pouze přizpůsobíme stávajícímu.Není nad záměrnou pasivitu.Vzdáváme se osobní odpovědnosti. Formálně odsouhlasené úkoly, postupy a cíle jsou pro nás tudíž nedosažitelné.Kam směřuje naše Česká republika, EU a celý svět? Pokud takto jednáme v politickém, společenském a ekonomickém systému (včetně hlavních manažerů), jak to doposud vypadá, kde nakonec zůstávají pozitvní výsledky? Proč už nikdo nebojuje za správnou věc, nemá snahu dosáhnout výtečného výsledku a úspěchu? Vždyť jsem nadřízený a odpovědný pracovník, proč nechci být potížistou a nikoho neprovokovat? Proč nechci nic měnit?Máme zde tržní společnosti, kde nikoho naštěstí"nadřízený" nezajímá - pouze úspěch. Rozhoduje zákazník. Co je platné, že umíme identifikovat problémy na pracovištích, dokonce často známe i jejich řešení, když je problém v českém prostředí aktivně jednat, odstranit chyby. Co je nepřekonatelnou překážkou?Proč na naše manažery často ti ze zahraničí pohlížejí jako na nevzdělance, téměř neinformované a nezkušené.Nestačí pouze hodnotit jejich objektivní výsledky.A co jejich nevyužitý vysoký potenciál? Proč to tak nedělají, když vědí jak na to - ptají se nadřízení ze zahraničí a ihned navrhnou další školení našich zaměstnanců a ti se bouří, že nejsou hlupáci. Nejsou to překážky na celopodnikové úrovni, které brání našim manažerům v individuální iniciativě? Vždyť právě a v této době pouze ona dokáže obstát v tvrdé konkurenci.

Je nedostatečná aktivita pouze naším národním stylem práce? Opatrně a zdrženlivě komunikovat, snaha vyčkávat dokud partner nevyloží své karty, neunáhlit se, nevyvolat konflikt, nezesměšnit se, natož tak udělat chybu!

Proč nezdůraznit vlastní rozhodování a řešení,uplatnění znalostí a zkušeností, disciplínu a hlavně vlastní odpovědnost za svou práci, motivaci a stimulaci k pracovnímu nasazení a s tím spojených prosazování nových nápadů a dotáhnout řešení až na celopodnikovou úroveň? Je zřejmé, že nám stále někdo nebo něco v tom překáží, nebo jsme to my sami?Je to specifikum pouze dnešních rodičů? Nynější mladá generace již není tolik svázaná těmito okolnostmi a tak se jasně, jednoznačně prezentuje, prosazuje a bojuje za své myšlenky i za sebe.Ovšem za sebejistým a sebevědomým vystupováním s kterým se tak vehementně prosazují musí být ukryta i jejich dostatečná kompetence. A ta v mnoha případech chybí.Většinou ti, kteří se v sebejistém vystupování shlédli nechtějí takto prodávat své vlastní kvality, ale spíš nahradit svou vlastní neschopnost a nezkušenost.

Improvizace Čechů mnohdy dovedená až k dokonalosti, se bude postupně nahrazovat špičkovou úrovní techniky a nejmodernějšími technologiemi. Přesto zůstanou pro naši vynalézavost a tvořivost oblasti, kde se nemusí český člověk obávat o svou tvořivost (nebudeme se již posmívat ani Němcům, ani..:-) Tržní ekonomika však pracuje s jinými pojmy:logistika, koordinace, optimalizace, minimalizace (nákladů, pracovních sil), produktivita, vytížení drahých technologií - a čas.Nic naplat, čas jsou peníze. Tradičně tržně orientované země, nemusí ale nutně patřit mezi ty, které všichni uznáváme pro jejich úspěšnost, nemusí právě představovat náš lidský ideál.