Za mrtvých životů alchymistů

Báseň, Za mrtvých životů alchymistů jsem dopsal v půl druhé dnešního rána. Myslím, že to byl ten pravý inspirativní čas a prostor. Přesvědčte se sami na vlastní oči, jak ten slovní třesk dopadl.

Běsnící prsty horských lyr z oceli
Vytleskávaly kroky zatmění měsíčního ibise
Který pozpátku odděloval drahokamy souhvězdí
Rozprašujíc je jak hrozny hedvábí na slitinách suché kůže
Čelistmi jeho šílenství jsou spoutány démanty nebes
Na plástvi třepetavé zvonkohry stinného spěchu
Kde síra a dehet utrápili syna ohně
V příšeří celofánových komnat
Zasety byly masky zohyzděných tváří
A nehybných ponoření v tapisérii olejové krve
Trosečníků zlatovlasého vřetena
Kartografů temnot v santálovém plášti
 
Na útesech z roztrhaných plachet solných jezer
Střeží nemluvní démoni sloupořadí utajených slov
A zardoušené jazyky probdělých proroků noci
V kontinuu nesmělých varování bolestivé samoty
Sevřených srdcí na skalpelu těla, které umírá záměnou vlastních duší