Rozhovor s malířkou Alenou Nko

Rozhovor o Štěstí, Inspiraci, Úspěchu, o tom proč tady jsme a o největší životní hodnotě s malířkou Alenou Nko. Přeji příjemné čtení.

Co je podle tebe Štěstí?

Štěstí (povzdechnutí)? No, já nevím. Asi když se nic nesere (směje se). Když je všechno super a v pohodě. Třeba když mám pocit, že cítím štěstí, tak je to takový moment jako když jdu třeba po ulici a je mi dobře a jako líbí se mi úplně všechno kolem. Prostě cítím takové vnitřní štěstí bezdůvodně, jako že k tomu nepotřebuji žádný důvod, že se mi líbí listí, které padá a do kterého narážím a cítím různé vůně okolo třeba dřeva atd. Dokážu si třeba vyloženě užívat i chůzi - jako normálně našlapování na zem, kdy cítím takovou silnou přítomnost celého těla a je to hlavně takové bezpodmínečné, že to není zapříčiněné něčím jako např. dobrou zprávou, že se mi něco povedlo, nebo že jsem dostala peníze, ale je to prostě z ničeho nic prostě neuvěřitelná radost z bytí, kdy mi přijde, že všechno je v naprostém pořádku. To mi přijde, že je štěstí. A ne takový to, když si říkáš, budu šťastný, až budu mít tohle, tak to tak jako chvilku je - koupím si nový počítač, chvilku jsem šťastná, ale to není ono, to je štěstí v masce.

Co tě inspiruje?

Mě inspiruje - to já nikdy nevím, co mě může inspirovat. Mohou to být třeba vlasy (směje se), nebo písnička - která bude tak silná, že ve mně vzbuzuje tak silné pocity zvláštní, které mám tendenci nějakým způsobem zaznamenat výtvarně. To co mě inspiruje jsou většinou věci, které by mě nenapadli, že by mě mohli inspirovat. Může to být něco, co vidím kolem mě a fascinuje mě. Jak to popsat (zamyslí se), jako třeba nedávno mě zaujalo - tak byli výřezy obrazů, když se díváš na nebe a vidíš ještě trochu nějaké střechy nebo ulici, že to tvořili takový zajímavý obraz. A fakticky to může být i barva vlasů. To jsem taky nějakou dobou ztvárňovala (usměje se) vlasy. Ale i pocity různé, ale nevím jestli dobré, spíše bych řekla, že ty špatné jsou inspirativní, jako že se odehrává něco tak silného, že se to potom objeví v té tvorbě. Setkání s někým může být pro mě také inspirativní. Inspiruje tě třeba jeho vzhled nebo to, co on dělá. Potkáš někoho kdo skládá básně třeba tak, že vždycky, skládá básně v kavárně, kde ještě nikdy nebyl a tam složí báseň, a ty ho potkáš - a to mi přijde inspirativní. A Japonsko mě vyloženě inspiruje, ale to mi přišlo nesmyslné říkat, protože to o mě ví každý, že jsem tím prostě pošahnutá. To ve mě nějakým způsobem zůstalo. A i cizí jazyk může být inspirující.

Co je podle tebe Úspěch?

Úspěch? To je zajímavé (směje se). To má dvě tváře - jednu pravou, a jednu nepravou. Tu v masce, ta je např. že bych začala mrtě prodávat obrazy, všude by mě chtěli, tak jako úspěch to je, ale já si myslím, že to je jiný druh úspěchu - takový ten za tou škraboškou. Takový ten pravý úspěch, kdy jsem u sebe např. pocítila, že teď jsem opravdu uspěla, tak to bylo, když jsem překonala nějaké své hranice. Když se mi povedlo něco, o čem jsem si myslela, že se mi to nikdy nepovede. Třeba jako když máš nějaký blbý zlozvyk a podaří se ti ho změnit, to mi přijde dobré. Když se něco naučím, to je úspěch. Mnoho věcí, které dělám, tak mám pocit, že dělám blbě, a že bych je měla dělat líp a jako kladu si na sebe strašně vysoké nároky, které mě pak naprosto ničí a když se mi podaří vypnout to, dělat vše nejlíp, a to je jako kdyby nade mnou byl nějaký dozorce, a dovolím si něco udělat blbě a necítím se přitom špatně, tak to si myslím, že je taky úspěch. To je třeba fakt můj velký problém, že od sebe očekávám v uvozovkách záchranu světa nebo já nevím co. To, že máš hodně peněz, to podle mě úspěch není, protože dřeš a je ti blbě. Takhle vnímám úspěch já u sebe, to neříkám, že je úspěch u nikoho jiného. To je taky jeden z mých úspěchů, že jsem se vyprdla na velkou dřínu, teda přišla jsem o měsíční normální příjem. Ale zase jsem dřela jako prase a byla jsem unavená a utahaná. A ono je to docela jako velký krok, vyprdnout se na tohle a jít za svým snem.    

Proč si myslíš, že tady jsi?

No, to je síla. Někdy mám pocit, že je to nějaký omyl. No asi jsem si to vybrala, abych byla strašně chytrá a jako, že se tady něco naučím. A asi jsem si říkala, že to bude strašná prča, ale ona to taková prča není. Ale asi tady mám nějaký úkol, sebevzdělávací a abych si užívala. Mám tady mít nějakou tu úlohu, a může to být ta výtvarná, která může mít přínos, jak pro mě, protože mě to baví, ale tak i pro ostatní, že je to může tak nějak naplňovat. Přijde mi někdy, že je to takové vzájemné učení se s dalšími lidmi. Spoustu lidí mi třeba kolikrát pomohlo jen jedním slovem a myslím si, že to může být vzájemné. Včera mi volala kamarádka a byla strašně naštvaná a bylo jí blbě a říká mi - já ti volám, protože si myslím, že zrovna ty mě rozesměješ. Já jsem jí řekla pár vět a ona se začala fakt smát, to se povedlo. V tu chvíli jsem si říkala (směje se), ty jo, tak já tady mám fakt nějakou funkci. Máme se tady s některými lidmi vzájemně mít a doplňovat se. Být tady pro někoho. Stávají se z nás takový poslové. Někdy ti někdo něco řekne, a tobě to poradí, nebo tě to překvapí, či raní a když se zeptáš toho člověka, proč to řekl, tak třeba taky vůbec neví - prostě to z něj vypadlo.  

Co tě nejvíce baví, a máš ráda?

Teď mě baví třeba linkovat, to je super. To je totiž takový zajímavý proces ty linky, to mě nechává v takové zvláštní přítomnosti. Ona jako není stoprocentní, jsem u toho schopná mluvit a dokonce přemýšlet trochu, ale jako že nepřemýšlím o nesmyslech a blbostech, protože se hodně soustředím, jak tu linku udělat a jak tam mít správně tu barvu. Ale jako celkově mě baví malovat, baví mě, když mi to jde. Baví mě taky hrát na basu, to je něco úplně úžasného. Jinak mě baví, když mi je dobře, to je asi jedna z největších zábav. Baví mě číst a někdy dokonce se i učit, ale (směje se) to jakoby hrozně málo co. Mě třeba baví učit se takové zvláštní věci, jako např. jazyk, který je divný. To je třeba ta japonština. To jsem si taky hodně užívala. Anebo práce s textilem, to tkaní to mě taky baví. Baví mě povídat si s fajn lidmi, mými blízkými. A někdy mám hroznou chuť dělat věci jako dělají zvířata jako třeba jít se strašně válet do trávy anebo se vyválet v listí - to mám pocit, jako že se potřebuji nějak spojit s přírodou. Válet sudy z kopce je super, válet se v trávě jako psi, když se v ní rochní. A vodu mám taky moc ráda a déšť a v něm dokonce i tancovat, to si taky dokážu moc užít.

Co je pro tebe v životě největší hodnota?

Ježišmarija? Největší hodnota? (dlouhá odmlka) Poslední dobou mi přijde, že jako klid. Ten, když nemám, tak nemám nic. Asi prostě být v pohodě. Když v pohodě nejsem, tak je úplně jedno jestli mám peníze, nebo vedle mě někdo je, tak to prostě nefunguje. Když jsem v pohodě, tak potom funguje všechno. A od toho se odvíjí další věci - vztahy s lidmi, pracovní vztahy, vztah sám k sobě, to je taky hodně důležité.