Vystřízlivění po noci svatojánské

Žena je klenotem, který je třeba neustále dobrušovat, a to tím nejcennějším nástrojem vřelého mužského srdce... Alexander Vyšnockyj 1904 - 1982

Můj milý naivní poeto

vzrušení, je to tam

Hermia přebaluje křik dětí

a Lysandr adoptoval nechuť

nad ustálenou stájí herky

zvané, dva v jednom

manželství vyprchávajících bublinek hodokvasu

Helena a Demetrius

předhonili své oře a zurivě

se v rozvodovém klání  škrábají a kousají

Titanie mlátí Oberonovy milenky vařečkou nasupených

a Oberon blesky, jak samotný Zeus šlehá na milence Titanie

ve snu bylo radosti

a za dne?

toť kyselo, že bys ušklíb

a jak já dopadl, já Theseus?

Athénský vévoda, veledůstojné slávy?

Hippolyta, žena sladkého srdce

a víček, tak jemných, že bys utrhl průsvitný měsíc

z každé zahrady tvé lásky a něžně jí ho za uchem uvelebil

Tak ta jen

o hlava bolí, hlava bolí, dnes nemohu...

její lože jsou pro mě nedostupné

jako Appolónův sluneční vůz, nám ubohým manželům v Hádu

Radši snad být sežran lvem, než slyšet hukot ženy,

že dovolil jsem si lehce přivonět vůnim opojných vín,

že vyrazil jsem na lov osamocen,

že jsem zapomněl slavnostní tóny našeho zaslíbení,

že jsem přinesl kytky v den, kdy jsme zrovna noc našeho zaslíbení neměli,

Sbohem Amore, ty moulo utrápených šípů

po snu přeci přichází den, který je hořkým pelyňkem na čele

Ale na straně druhé, tomu snu šanci přesto dejme

a na naše ženy, stvořené k zulíbení a uškrcení i tak chválu pějme