Sirky Surrealismu aneb proč sup supovi nikdy nehoří

Každý týden se v jednom dni schovám na dno jahodové třtiny z malých třísel z čísla výherního rána nad polapenými potápěči v mucholapčí říši lapitelných indícií nesmiřitelných kentaurů v podbřískovém vrhu lobem nad domy omšelých popátníků co odpudivě potemují pomníky mlékem lékořice léčivého čížka ze smíška větrného mlýnů línajících a v tom chichotu se bláznům rotterdamským nechvalně známého jitra nestačí snídat divy v divinační mantře patologie obscénní hyeny hypochondrického ražení na všechny směry a po všechny věky věků másla které se nediví a nefilosofuje protože je transcendetní jako trní které se rozpouští zmatkem z dobře naladěného vlku vlaka pod ráhny hany a růže a kožnatých mastondontů stohlavých optik troufalého samaritána v ritu chudoby na dobu chutné hutnických kýchnutích v levém spodním podním trofeji podává a neslyší vymítání deratizátora rafinujících rafinérií religiózních mimů v bakulatém talíři sýčků a šibalů z Jávy a hypnokati moralizují třídění odpadů ze stoky smrtící síně syndromu boty z rozškvařené kresby klaksonu odpoutaného v měnavce drůbežích levandulí lemura akita inu neboli slovensky sup supům nikdy nehoří