Rozhovor s Ing. Máriou Václavíkovou

Rozhovor o štěstí, inspiraci, úspěchu, o tom proč tady jsme a o největší životní hodnotě s paní ředitelkou Obchodní akademie v Satalicích. Přeji příjemné čtení.

Co pro Vás znamená slovo štěstí?
Štěstí je pocit, který si člověk umí sám vyrobit. Já si ho tedy určitě umím vyrobit (směje se). Vnímám to tak, že jsou dva pohledy na štěstí - ten jeden je takový, že štěstí je vnímáno jako náhoda, jako že štěstí je, když si koupím los a vyhraji, tak jako to, že bude pro člověka štěstí, ale to je takové, že to štěstí budu cítit jen v případě výhry.  A ten druhý pohled je to, jestli cítím to štěstí a jako, že to je možné v těch mých rukách ovlivnit. Pro mě je to hodně důležité, cítit to štěstí a umět si ho v podstatě zařídit. Myslím si, že člověk se rodí s vrozenou chutí do života a tím optimismem, který souvisí i s tou potencí umět si to štěstí vyrábět. Líbí se mi k tomu toto obrazné přirovnání - někdo vidí láhev a ta je na půl plná, ale někdo jiný  jí zase vidí poloprázdnou. Ale také si myslím, že ten pocit toho štěstí se hodně mění dle toho, jak Vás ovlivňuje okolí, lidi se kterými žijete a dokonce i věk (usmívá se).

Co pro Vás znamená slovo inspirace?
To je pro mě strašně moc různých věcí a podnětů. Inspirace může být, že např. slunce zasvítí z nějaké strany a vy uvidíte najednou odlesk, který Vás zaujme, jo. A inspirace může být člověk, že Vám něco řekne, a třeba i zdánlivě na první pohled nedůležitá věta Vás třeba najednou nakopne k něčemu, no prostě nastartuje (směje se). V mém případě to tak právě většinou je, že cítím tu inspiraci vycházející z lidí, např. tedy tím, že něco vyslovím nebo udělají nějaké gesto apod. U umělecky založené osoby si zase ale snadno dokážu představit, že jí může nádherně inspirovat např. to, že se ráno probudí a místo sluníčko je najednou venku zamračeno (přemýšlí chvíli). Takže inspirace, to je něco, co Vás žene dopředu, v něčem se neustále vylepšovat a myslím si, že to i dost souvisí se vnitřním hodnotovým systémem. Já třeba moc nelpím na věcech a větší hodnotu pro mě mají lidé, i proto cítím, že mě víc inspirují. Dám hezký příklad, když jdu někam s mojí maminkou, tak ona si všimne, kdo měl co na sobě atd, a já si toho vůbec nevšimnu (směje se), já si spíš všimnu, jestli tam byli lidi. Každý člověk má jiné vnímání a tudíž každého člověka jistě inspiruje něco jiného.

Co je podle Vás úspěch?

Já jsem takový ten plánovací typ (usmívá se). Mám ráda naplánované věci, kdy si něco vytyčím a řeknu si též, kdy toho chci dosáhnout a v jakém časovém horizontu např. jsem si řekla, že zavedu elektronickou třídnici do školy a povedlo se. Takhle já vnímám úspěch -  že se mi podařilo to, co jsem chtěla a předsevzala jsem si. Ale pozor (směje se), ne každý je takový plánovitý. Třeba můj manžel vůbec nerad něco plánuje a u něj je třeba úspěch to, když se mu podaří najednou něco, co třeba vůbec předtím nečekal, tedy neplánoval (směje se), což já zase úspěch nepovažuji např. když jsme opravovali společně prak a mě se podařilo spojit prakovou gumičku (směje se). Ale zase tady platí, že každý je jiný. Já jsem vychovaná docela sebevědomě. Vnímám sama sebe, že jsem úspěšná, takže ve své podstatě čekám, že ten úspěch přijde a vlastně de facto nepočítám ani s tím, že by se mi to něco nepodařilo (směje se). A když se mi něco hned nepodaří, tak to tak dlouho zkouším dokud neuspěji, jen tak se nevzdávám (směje se). Jo a ještě bych chtěla podotknout, že někdy je velmi fajn pocítit i ten spontánní úspěch, jako když Vám např. studenti spontánně zatleskají u něčeho, co rozhodně v ten moment nečekáte, to je pak hodně emotivní.

Proč si myslíte, že tady jste?

No, to vlastně nevím (chvilku přemýšlí). Myslím si, že člověk se jako tak nějak posouvá v tom svém životě, nebo ve vícero životech, to taky nevím, ale klidně mohou být. Prostě si myslím, že ten důvod toho bytí daného člověka, nebo duše, ať to nazveme jakkoliv toho “ono”, tak je ten , aby se prostě to “ono” čím dále víc zdokonalovalo a sbíralo zkušenosti. Věřím ve vývoj.

Co Vás baví v životě?
Moje práce mě hodně baví, to je v podstatě jeden z mých koníčků. Pak mě baví pohyb, a to v jakékoliv podobě. Sport obecně, dobře se tím ventiluje stres. A pak mě baví jídlo (směje se) - experimentovat ve vaření i ochutnávání. A samozřejmě mě baví být s mými dětmi a také s lidmi, což je hlavně pro mě ta moje rodina a přátelé. A také mě velmi baví denní snění. To mě baví extrémně (směje se). Dřív jsem to dělala jen hlavně večer, když jsem si lehla do postele a začala si představovat situace, které bych chtěla zažít. Teď už to své snění klidně provozují i v průběhu dne (směje se), je to taková vizualizace svých snů, kdy jsem s tím začala už ve svém raném dětství.

Co je pro Vás největší hodnota?
Rodina. To jako mám tak, že je rodina a pak je dlouho nic a pak až je teprve práce (směje se). A když řeknu rodina, tak tím myslím - děti, manžel, sestra a maminka. To si myslím, že je hodně důležitý, aby člověk měl rodinu na prvním místě.  
Slovo autora článku:Ing. Mária Václavíková je ředitelkou obchodní akademie v Satalících a obchodního institut na Praze 5. Proč jsem jí oslovil pro svůj koncepční rozhovor, který jsem začal dělat koncem minulého roku? Protože mě fascinuje způsob jejího myšlení a otevřenosti, kterou dokáže strhnout a inspirovat své žáky škole a i spolupracovníky kolem sebe. Děkuji tímto za její čas a ochotu a přeji jí v pracovním i osobním životě jen to nejlepší :-)