Opakující se sen

Báseň Opakující se sen. Nehlídám spánek, který usíná na mé paži, když nepřichází sen...

Nehlídám spánek, který usíná na mé paži

Když nepřichází sen, co věčně nepolíbený

jak ornamenty nezvěstných světel

Vypráví socha potopených očí Michelangela

Břečťanové sklo ochrnutých bohů

Zatajuje mé plíce na malé vážce

Z nedotčených přání sladkých stébel odkvétající rosy

Které stékají z křídel neviditelných vodopádů

Oblačnou nekropolí smaragdových mraků

Padlých ve sluneční zbroji křehkých tětiv

Zloděje přízračných kormoránů

Co potkávají ranní přelud nenasycených zrcadel

Z dlažby chameleónů na mohylách kusých podobenství nemoci

Lví sochy z voskových cest

Vedou po mém mosazném čele ze ztracených slz

A dovršují mantry zemních proláklin a svahů

Jako nezrozený centurion uhasínající krve

Z podlitin staré paměti dlužící vlastní jitro

Slunečnicové mosty nápěvu žížnivého osudu

Na symbolech pyšného bílého páva

Trhají mé ruce na kosti pomluvené Země

V myšlenkách slonovinových měst hvězdného prachu

Probodává mě, každý kdo spálený na střepy neprobuzeného

Odnáší hádanku minulých a budoucích

Proč stále vrací se mi sen, že horou v šílenství ostnů jen jsem

Sen, že nemůžeme odejít a přesto zde nejsme