Udělení Nobelovy ceny míru

Včera byla v Oslu předána Nobelova cena míru zástupcům Evropské unie. Ceremoniálu se zúčastnili téměř všichni nejvyšší zástupci členských států EU. Mezi těmi mála chybějícími byli zástupci České republiky, potažmo prezident a premiér naší země. Shodou okolností tito dva pánové chyběli i při přejmenování Ruzyňského letiště na letiště Václava Havla v Praze. Jsem přesvědčen, že to není jen náhoda, spíše to vypovídá o hodnotovém světě, v kterém tito dva politici žijí. Žel tyto dvě osoby dnes stojí na čele České republiky a reprezentují nás všechny. Ale vraťme se ještě k Evropské unii. V souvislosti s udělením Nobelovy ceny míru Evropské unii byla a je v českých veřejných médiích neustále zdůrazňována rozporuplnost daného rozhodnutí. Politici ODS toto rozhodnutí vesměs buď kritizovali, nebo je přímo stejně jako prezident Klaus ostře odsoudili jako „tragický omyl“.

Zamýšlím se, proč tomu tak je, že taková záležitost jakou je udělení Nobelovy ceny míru, může někomu až tak vadit, a dále se ptám, jak je možné, že tento postoj je českou společností až tak samozřejmě akceptován. Vysvětlení může být v několika rovinách. Jednak historické, a to je skutečnost, že Češi byli po dlouhou dobu ušetřeni opravdové války a mír je pro značnou část společnosti jen prázdná fráze. Naposledy zažili Češi válečný teror nacistů, ale válečné hrůzy, kterými prošli například Rusové, Poláci nebo Angličané byli Češi ušetřeni. Možná i proto je sensibilita pro mír u nás tak malá. Další argument pro vysvětlení českého odmítnutí Nobelovy ceny míru Evropské unii vidím i v samém problému dnešní české společnosti, která žije bez všeobecně uznávaných hodnot, jež jsou platné v západní společnosti. Den 10. prosinec je mezinárodní den lidských práv a právě proto se v tento den udělují Nobelovy ceny. Západní civilizace je založena mimo jiné i na pilíři lidských práv, která mají chránit jedince a společnost před státní mocí, přičemž lidská práva mají vedle právní i etickou dimenzi. To znamená, že se všichni občané mají řídit slušností a úctou k druhým i bez toho, že je to uvedeno v nějaké právní normě. Zde vidím velký problém dnešní české společnosti, který vyplývá z všeobecné neúcty vůči pravým hodnotám. K těmto hodnotám patří bezesporu i mír a sjednocená Evropa v dnešní podobě k této nejvyšší hodnotě značnou mírou přispívá. Jistě, dnešní Evropská unie má bezesporu spoustu chyb a patřím mezi ty, kteří na ně také upozorňují. Na straně druhé Evropská unie není jen ekonomickým sdružením států, jak je často médii i politiky samotnými označována, ale především je to společenství konkrétních hodnot, jako je právní stát založený na dělbě moci a již zmíněných lidských právech, ale i společenství ekonomické prosperity a míru. Mír není tak samozřejmý, jak si my lidé ve střední Evropě myslíme. Vzpomeňme si na válku v nedaleké bývalé Jugoslávii a na dnešní válku v Sýrii. Ve světě je ještě dost despotických a nedemokratických států, a to i v relativní blízkosti naší země, a tyto země jsou vždy potenciálním nebezpečím pro mír. Proto bychom si měli i přes některé oprávněné výhrady k Evropské unii vážit míru a svobody, kterou i zásluhou EU máme. Jestliže si těchto hodnot nebudeme vážit a také je aktivně chránit, tak o ně můžeme jednoho dne přijít. Proto mne velice mrzí, že naši nejvyšší ústavní činitelé nebyli včera v Oslu při udělováni Nobelovy ceny míru přítomni. Tím se jen negativně vymezujeme a v konečném efektu škodíme jen sami sobě.