Proč vnímáme stát negativně? II.

Vztah stát – občan by měl stát na vzájemné důvěře a respektu. Občan by měl mít národní hrdost a měl by být loajální vůči státu. Stát by měl dávat občanovi pocit právní jistoty, bezpečnosti a osobní svobody. Ale jaký má náš stát morální kredit u občanů, když nechce vracet ukradený majetek, když nechce odškodnit lidi, kteří byli státem poškozeni? Jak má mít občan úctu k veřejným činitelům, kteří kumulují funkce nebo jsou ze zákona téměř neodvolatelní a mohou beztrestně zpronevěřovat státní majetek, porušovat zákony a lhát? 

O demokracii budeme moci mluvit až tehdy, když stát bude ctít občany a jejich práva, když nebude veřejná správa arogantní a úřady a úředníci se nebudou chovat vůči občanům vrchnostensky. 

K důvodům, proč občané nemají důvěru v státní instituce, lze přičíst všeobecně rozšířenou korupci, klientelismus a právní amatérismus. Právní nepostihnutelnost politiků a státních úředníků důvěru ve stát rozhodně nezvýší.

Jedním z důležitých kroků k nápravě tohoto stavu je, aby náš parlament přijal zákon o státní službě, který by odpovídal standardu obdobných zákonů v západní Evropě.  Je třeba zavést a důsledně naplňovat hmotnou zodpovědnost politiků jakož i státních a samosprávných úředníků. Státní správa musí být profesionální a nesmí být ovlivňována politickou nomenklaturou, jak se to dnes běžně děje u nás.  A současně se musí odbourat byrokratický formalismus, který je běžný jak ve státní sféře, tak i v ostatních sférách společenského života.     

V posledních svobodných dvaceti letech jsme podcenili morální hodnoty. Česká společnost zůstala i po pádu komunismu v zajetí materiálních hodnot. Mám za to, že stejně jako po roce 1968, tak i po roce 1989 selhala především naše inteligence a přispěla k tomu, že došlo k dnešnímu morálnímu marasmu.  

Přes všechny nedostatky, které vykazuje naše justice – a není jich málo –, bych chtěl říci, že česká justice jako taková není v krizi, jen odráží stav naší společnosti. To samé lze říci o politické scéně, která je také jen odrazem úrovně dnešní české společnosti. V krizi je česká společnost. Nebude jednoduché vybřednout z této situace, již z toho důvodu, že o „krizi hodnot“ se mluví i v západní společnosti a její dopad postihuje i nás.

V současné době by bylo třeba vyžadovat od lidí, kteří dnes nesou zodpovědnost za věci veřejné, aby pracovali a žili v duchu jak právních tak mravních norem, se kterými se společnost identifikuje, přičemž by se měly vyvozovat okamžité konsekvence při jejich porušení a selhání. Mluvím v konjuktivu protože … problém vidím v tom, že dnešní česká společnost asi nenalezla konsensus morálních hodnot, na kterých chceme budovat náš stát a naši společnost. Mám obavu, že krize naší společnosti je již hlubší a že nám nechybí jen vůle, ale možná i schopnost rozeznávat dobré od zlého.      

Nejen média, ale společnost jako taková musí vyvíjet tlak na lidi ve veřejné sféře, kteří se zpronevěřují právním a morálním hodnotám.