Je názor poslance Humla na Petru Kvitovou hlavní problém?

Klidnou prázdninovou pohodu ve veřejných médiích a na sociálních sítích včera rozbouřil poslanec ČSSD Stanislav Huml, který v rádiu Impuls prezentoval názor, že by lidé danící příjmy mimo ČR měli automaticky ztratit české občanství. Neméně znepokojující je také reakce značné části českého obyvatelstva k dané záležitosti. Podnět k vyslovení zmíněného názoru poslance Humla dala dvojnásobná vítězka Wimbledonu Petra Kvitová, která veřejnosti sdělila, že se kvůli daním přestěhovala do Monaka.

Vyslovený názor Stanislava Humla občany sledující českou politickou scénu ani nemusí tolik překvapit, neboť poslance Humla, jakož i levý proud sociální demokracie lze, dle mého názoru, přirovnat k normalizačním komunistům ze sedmdesátých let minulého století. Právě v této době totiž komunistický režim tehdejšího Československa používal jako jednu z represivních metod odebírání státního občanství osobám, jež mu byli nepohodlní. Jen na okraj lze z této neblahé doby připomenout odebrání státního občanství spisovateli Pavlu Kohoutovi a znemožnění jeho návratu do vlasti z Rakouska. Ale vraťme se do současnosti a k reakcím veřejnosti k danému tématu. Na sociálních sítích probíhá živá diskuze o tom, jak by se náš stát měl chovat k lidem především ze sportovní nebo obchodní sféry, kteří si z daňových důvodů zařizují trvalá bydliště mimo území ČR. Dle ankety zveřejněné na zpravodajském portálu Novinky.cz na dotaz, zda by měli občané ČR danící své příjmy mimo naši republiku přijít o české občanství, odpovědělo 56,7 % ne a 43,3 % ano. Ankety se zúčastnilo přes 65 tisíc hlasujících, proto lze brát zveřejněnou anketu jako reprezentativní. Přesto, že většina odpověděla na danou otázku záporně, tak těch, kteří souhlasí s postupem navrhovaným poslancem Humlem, se blíží téměř polovině dotazovaných. Tento fakt u mne vzbuzuje mrazení v zádech, neboť tito lidé se podle mne bohužel neoprostili od totalitního myšlení. V dané záležitosti totiž nejde ani tolik o ekonomický problém, ale především o právní a potažmo i morální otázku zásadního významu. Ve všech demokratických zemích světa patří právo žít ve své rodné zemi a být i občanem dané země k základní lidským právům, které je ve své podstatě nezcizitelné. To, že stát může odebrat vlastním občanům jejich občanství, je v civilizované společnosti nepředstavitelné a příznačné jen pro diktátorské a totalitní státy. Petra Kvitová není první sportovkyně, která se takto zachovala. Také sportovci z jiných států jednají obdobně a nikdo nežádá, aby se jim odebíralo státní občanství. Jen pro ilustraci lze uvést závodníky formule 1 Michaela Schumachera nebo Sebastiana Fettla, kteří dnes primérně z daňových důvodů žijí ve Švýcarsku. Vysvětlení pro tyto neakceptovatelné názory ohledně odjímání státního občanství lze, podle mého názoru, hledat jednak v přirozené lidské závisti a také v nízkém právním vědomí občanů. Co k tomu závěrem dodat? Přinejmenším by se měla ČSSD, pokud se považuje za demokratickou stranu, distancovat od názoru jejího poslance Stanislava Humla a my občané bychom si měli uvědomit, že se nám zatím jen v teoretické rovině opět nabízí návrat k totalitním metodám minulého režimu. Proto bychom měli být velice ostražití, když slyšíme takovéto názory, a hlavně bychom si při každých volbách měli dobře rozmyslet, komu dáme hlas do urny, abychom pak nemuseli diskutovat o věcech, které by již měly být naší minulostí. A závěrem ještě jedna poznámka pro ty, kteří kritizují Petru Kvitovou z důvodu vlastenectví - lze jen připomenout, že vlastenectví není o tom, kde žiji a komu platím daně, nýbrž o hodnotách a o tom, jak se chovám a co dělám. Zůstaneme-li u tenisu, tak nemůže nikdo zpochybnit skutečnost, že například Martina Navrátilová, Ivan Lendl a v neposlední řadě i dnes Petra Kvitová, udělali pro dobré jméno naší vlasti více, než všichni ti, kteří jak v minulosti, tak i v současnosti kritizovali naše schopné lidi, kteří na světové úrovni něco dokázali. Dobré jméno naší země je jistě cennější, než zdaněné peníze v ČR, které naši politici umí tak úspěšně utrácet.