Z hlediska živnostníků a podnikatelů je parazitem pan Mládek

Stínový ministr financí za ČSSD Jan Mládek se dvakrát omluvil živnostníkům a podnikatelům a odvolal tvrzení, že parazitují na zaměstnancích. Vášně opadají. A přichází chvíle podívat se na onen projev budoucího vládce státní kasy pořádně.

Hlavní otázka je, zda to byl momentální zkrat a slovní nešikovnost nebo zda šlo o možná i nechtěné přiznání toho, co si pan Mládek a potažmo i sociální demokracie opravdu myslí.

Dvojitá omluva stínového ministra vytváří dojem, že se prostě stala jenom taková malá, hloupá nehoda, která se může přihodit každému. Něco jako hlasité pšouknutí na banketu. Prostě cosi, co se sice stalo, ale mělo by to být obratem zapomenuto jako nepodstatné, bezvýznamné, neškodné.

Avšak do myslí se vkrádá otázka, zda je tomu opravdu tak. Nestalo se Janu Mládkovi ono pověstné „Freude, Freude, vždycky na tě dojde“? Neuteklo mu z úst něco, o čem je skálopevně přesvědčen, ale co by si normálně nechal pro sebe? Nepodlehl na ostravské sjezdové tribuně dojmu, že ČSSD již vstoupila hlavním vchodem do Strakovy akademie a je čas začít panovat?

S jistou znalostí postojů českých sociálních demokratů nezbývá než přitakat druhé verzi. Toto nebylo nepřesné nebo jinak zkomolené vyjádření jiných myšlenek. Vždyť z hlediska sociální demokracie českého střihu jsou živnostníci, podnikatelé či továrníci opravdu parazitujícími živočichy, kteří sají svoje zisky z potu dělného lidu. Vždyť co nám sociální demokracie říká každým svým slovem, každým heslem o jistotách a sociální rovnosti?

Ideál obyvatele je člověk s průměrným nebo mírně podprůměrným příjmem, který platí vysoké daně, ale zase dostává poměrně hodně od státu. Je mu bráno tolik, aby byl závislý na zpětných transferech. Díky tomu může stát řídit jeho životní úroveň a přitahovat nebo uvolňovat otěže obyvatelova postroje. Schválně nemluvím o občanovi, ale o obyvateli. Ve slově občan je sebejistota a hrdost, což nejsou vlastnosti, které by napomáhaly hladkému výběru vysokých daní.

Pan Mládek řekl ve své slabé chvíli to, co si opravdu myslí. Živnostníci, podnikatelé a vůbec lidi, kteří se o sebe postarají sami a od státu nic nepožadují, jsou z hlediska sociálních demokratů obtížný element, který by bylo nejlepší zakázat. Tady nejde o odvody na sociální nebo zdravotní pojištění, jestli jsou nízké nebo vysoké. Tady nejde o placení takových nebo onakých daní. (Například jenom moje firmy odvedly státu za dobu své existence cca 4,5 miliardy korun na sociálním a zdravotním pojištění a na daních a nevšiml jsem si, že bych z toho měl nějaký užitek.) Ono freudovské uřeknutí se Jana Mládka odhalilo fakt, že jeho sociální demokracii vyhovují poddajní a nepodnikaví podaní, kteří si nechají strhnout obrovskou daň a pak musí natahovat ruku a poníženě prosit ministra financí o nějaké ty drobné.

Jan Mládek by měl být svými stranickými kolegy, z nichž někteří jsou jistě přemýšlivější, jasně upozorněn, že takováto chyba a takováto urážka více než jednoho milionu lidí se neodpouští. Neumím si představit, že by šel jednou diskutovat s představiteli podnikatelů jako ministr financí. Jak by je oslovil? „Milí parazité, už jsme se v Moskvě konečně naučili, jak vám opravdu zakroutit krkem. Napaříme vám daň 110 procent…“?

Potíž s mnoha lidmi v sociální demokracii je ta, že si neuvědomují, jak vlastně ekonomika funguje. Že peníze, rohlíky ani auta nevznikají na ministerstvu financí, ale že peníze někdo vydělává, rohlíky peče a auta vyrábí. Že na prvním místě není stát, jeho úředníci, úřady a ministerstva, ale lidé, kteří podnikají a pracují. Bez jejich ochoty platit daně by pan Mládek nikdy nedosáhl na svůj vytoužený ministerský plat, protože ti živnostníci a podnikatelé mu ho budou poskytovat. Zaměstnanci jsou jistě velmi důležití, ale oni neorganizují výrobu a nenesou rizika. Kdyby nebylo živnostníků a podnikatelů, nikdo by je nezaměstnal.

Pan Mládek by si měl uvědomit, že z hlediska živnostníků a podnikatelů je parazitem on. Protože hloupým rozeštváváním společnosti a budováním třídní nenávisti svoji užitečnost opravdu neprokáže.